Na facebooku se objevil dotaz, zda je nějaký článek, kde píšu ohledně vydání knížky a tak nějak celkově. A mně došlo, že není, ale proč by být nemohl? Rozhodla jsem se proto, že sepíšu článek úplně od začátku toho všeho.
Už odmalička jsem oplývala velikou láskou ke knihám. Byly mi tři roky a už jsem si sama četla pohádky. Někdy v té době jsem začínala vymýšlet svoje, tak jsem si je kreslila – bez textu. A to vedlo k zásadnímu bodu v mých 5 letech. Dostala jsem sešit a přemýšlela jsem, že bych tu pohádku napsala. No jo, ale o čem?
Šla jsem za tátou a táta povídal: „Proč ne třeba o pneumatice? O tom snad nikdy nikdo nic nenapsal, proč nic takového není?“ A já se toho hned chytila, že budu první člověk na planetě co napíše příběh na toto téma. Bylo mi pět let, sešit byl zcela popsaný doprovázen mými ilustracemi (a fůrou pravopisných chyb) a na světě byla má historicky první opravdová „kniha“, jenž nesla honosný název „O pneumatyce“. (Y! A opovažte se mi do mého Y někdo kecat!)
Od té doby jsem něco takové psala pořád. Dostala jsem velikánský sešit s tvrdými deskami, který jsem časem zaplnila desítkami mých pohádek a příběhů o všem možném.
Bylo mi asi devět, když jsem přešla na kapitolové příběhy. A jednou… jednou jsem ten kapitolový příběh dokonce dopsala. Bylo mi jedenáct, v počítači jsem měla příběh o 120 stranách a byla jsem na sebe hrdá, myslela si, jaké to je veledílo a řekla jsem si, že budu spisovatelka! No a náhle jsem narazila na stránky Nové formy (tenkráte se to ještě nazývalo Knižní vydavatelství) a jéé objednávka, co to je? Nahrála jsem tam mou knihu, dala objednat a dumala, co to bylo.
No, hele, během týdne jsem na to zapomněla. To bylo pak doma haló, když máma objevila ve schránce výzvu k vyzvednutí zásilky na tisíc korun. Na mé jméno. Co to? To byl výslech, že jsem se rozplakala.
„To jsou knížky,“ odpověděla jsem vyděšeně.
„Jaké knížky?“
„Jmenuje se Nelly.“
„Jedna knížka za tisíc korun?!“ zděsili se.
„Já si jí objednala devětkrát.“
„Bože, proč devětkrát?“
„Ono to míňkrát nešlo,“ vzlykla jsem.
„Cože? Kde jsi na ně vůbec přišla?“
„Já jsem je napsala.“
A najednou to byla jiná a já měla doma devět výtisků mé vlastní, papírové knížky! 🙂 A vzniklo to vlastně úplně náhodou. Tak to bylo s mou první – Nelly: Nezapomenutelná Kläer.
Rok na to vyšla (tentokráte už plánovaně) má další knížka. Ta se dostala i k prodeji a bylo jí přiděleno ISBN, takže to byla už vážně opravdová knížka, jako všechny! Název nese Duše existence, ačkoliv dokud jsem nedopsala poděkování, mělo se to jmenovat Oči z nebes. 🙂 A další rok na to – další kniha, znovu se vším všudy a názvem Sedmička.
Jak to vlastně probíhá?
Způsob, jakým jsem si vydávala knížky není nic složitého. Já to dělala přes stránky NovaForma.cz. Stačí vyplnit objednávku vydání a je to hotovo. Pak jen hezky sedím doma a sleduji, jak se mi zvedá konto, kdykoli si lidi koupí mou knížku. (Z každé knihy mám 25%!) O peníze mi ale upřímně nejde. (Kdyby jo, s tím přínosem bych se na psaní dávno vykašlala. :D)
Díky mému psaní jsem dosáhla velkého úspěchu, když se mi najednou v uších rozeznělo, že jsem prý jedno z deseti nejšikovnějších dětí České republiky. Vyhrála jsem šek na deset tisíc, sošku a diplom. (Jojooo, možná se to kvůli těm prachům přece jen i vyplatí! :D)
Navíc hned okolo mého psaní byl děsný shon. Veru, pospíchá to, pošli kronikáři ten úryvek do lednového čísla! Veru, odpověz už do Benešovského deníku na rozhovor! Veru, Lenka chce s tebou udělat rozhovor do Jiskry. Veru, co to autorské čtení? Veru, dohodni se na té besedě v čtenářském klubu! Samé rozhovory, samé autorské čtení, samé besedy… upřímně, někdy je z toho velká únava. Ale miluji ten svět ve kterém žiji a nikdy bych nešla z psací cesty. <3 Je to má největší životní láska. <3
No a co teď. Nyní chystám čtvrtou knihu, mám napsané asi dvě pětiny a hrozně mě psaní této nové knížky baví! <3 Tentokrát na ní makám víc než na ostatních, každou chvíli ladím každý detail, každou chybičku, neustále zdokonaluji a budu se rvát o to, aby se mi ji jednou podařilo vydat v nějakém pořádném nakladatelství. I když je to fakt dřina a malá, maličká šance, ale já jsem odhodlána to dokázat! (Žádný smích, víte jak to bylo s Rowlingovou! :D) Zamilovala jsem se do toho příběhu a chci, aby vyšel na svět a třeba si ho zamiloval i někdo z vás! 🙂
Inu, a takhle nějak se ze mě asi stala Zpisovatelka. Vlastně úplně náhodou.
Mé knihy ke koupi:
http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/3/5/681-Burgerova-Veronika-Sedmicka
http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/3/5/530-Burgerova-Veronika-Duse-existence
Hrozně mě pobavil ten rozhovor ohledně první knížky, to jsem se tu vážně začala smát. 😀 (Ovšem to není nic proti tobě, chápej.)
Já jsem nikdy nic nedotáhla do konce. Povídky jo, jsou čím dál tím delší, pomalu přesahují 10 stran A4 a to je docela… špatné, protože to pak nikdo nechce číst. 😀 Ale knížky mám rozepsané. Vždycky několik. A nemůžu se dokopat k tomu, abych se do toho nějak ponořila, protože začátek. A psát bez začátku taky neumím. 😀
To jsem ráda, že jsi pobavena 😀 No ale třeba tvou sbírku povídek bych si hrozně ráda přečetla, kdyby na to třeba někdy došlo, mám je ráda 🙂
Páni, to je skvělé! Závidím ti tvou odhodlanost, protože ačkoliv i já sním o své knize na pultech knihkupectví, nemám dostatečnou vůli ji dokončit, ikdyž miluju ten příběh a miluju své postavy… občas nemám inspirace jen na takové ty „nudné scény“ do výplně a prostě zásek 🙁
Chápu, taky se mi to často stává. Přeji hodně štěstí. 🙂
Hezký a úsměvný článek. 🙂
Už se těším na Tvou další knížku. A taky děkuji za tip, jak třeba někdy něco svého vydat. 🙂
Eloran, http://thousand-lives.blog.cz/
Děkuji 🙂
Páni…to tedy bylo něco. 😀
Článek si čtu už podruhé (poprvé jsem nevěděla, co napsat) a nutno dodat, že…komplikované. 😀
Co mě rozesmálo bylo s tou knížkou, ale na druhou stranu ti to zcela jistě otevřelo dveře. 🙂
Na tvou novou knížku se těším, jsem hodně zvědavá, tak honém, piš! 🙂
Jojo, s Nelly je to úsměvná příhoda 🙂 Díky, snažím se 🙂
Takovéhle typy článku čtu ze všeho nejraději. Určitě bys jich měla psát víc, třeba o tom, jaká byla autorská čtení nebo křest a prostě takové s(z?:D)pisovatelské zážitky :-).
Dobře, pokusím se 🙂 Ačkoli to bývá většinou po vydání, teď je poslední dobou docela mrtvo, takže toho moc není co psát 😀
Páni, super článek 😀 já osobně ti za něj moc děkuju, protože doteďka jsem neměla vůbec tušení, jak takovéhle věci ohledně vydání knížky chodí. Ne, že bych v nejbližší době něco takového plánovala, jsem k tomu asi stejně daleko, jako k tomu stát se první dámou příštího amerického prezidenta :DDD, ale jsem ráda, že jsem se o tom něco dočetla.
Prošla jsem si ty stránky a mám pár dotazů, na které jsem nenašla odpověď. Asi to bude dost stupidní, ale… mohla bys mi to prosím vyjasnit?
Když si nechám vydat knížku v xxx výtiscích i s ISBN, jak docílím toho, aby se prodávaly normálně v knihkupectvích? To zařídí všechno Nová Forma, nebo si musím sama podat žádost? Asi to je vážně pitomá otázka, ale já prostě odpověď nenašla… 😀
A teď ještě jedna pitomější – jak si udělat obálku? 😀 Totiž, nemůžu přece použít normální obrázky z googlu, ty mají nějaká autorská práva. Obě tvoje knížky mají úžasné obálky, jak sis je vytvořila?
Předem dík za odpověď :DDD
Jinak souhlasím s Mei-riefelem, klidně bys takových článků mohla napsat víc 😉 Tenhle byl super a „O pneumatyce“ je naprosto dokonalý :DDD
Ahoj, do knihkupectví se knížka pomocí Nové Formy bohužel nedostane, avšak knihy, které různá knihkupectví zaujmou, jsou knihkupci někdy odkupovány. (Co vím od pána z NF, poslední dobou se počet takových případů zvyšuje.) Obrázky – můžeš se domluvit s nějakým grafikem, něco vytvořit sama, použít fotografie… 🙂
Jo, díky moc 🙂
Páni… Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem použila tuto přezdívku 😀 Už je to tak dávno…
Pořád tě sleduju, Veru. I když se neozývám, protože nevím, co bych měla napsat, tak jsem tu. Pořád se těším na tvé knížky, které jednou obletí celý svět, stejně jako tvůj příběh, který teď čte jen pár desítek lidí budou znát tisíce. Já to vím. Začalo to náhodou, ale jednou z tvého životopisu bude besceler (ano, besceler!!! :D). Strašně se těším na tvou novou knížku 😀 Knížku Sedmička jsem četla už nejmíň pětkrát a přemýšlela jsem dokonce, že bych jí koupila jedné kamarádce k narozeninám, ale pak mi jí „ukradla“ z knihovny a nějak z toho sešlo 😀 Ale i jí se tvůj příběh moc líbil a vykulila na mě oči, když zjistila, že takový skvost napsala holka našeho věku 😀
Pamatuji si, že jsi svůj první příběh zmiňovala i na svém prvním blogu a já byla vždycky zvědavá, jaký příběh to vlastně byl 😀 Sama se za svou tvorbu z dětství (v podstatě i z nedávné doby, ale to je fuk) stydím, ale moc ráda bych se dočetla něco o pneumatyce 😀
Nepřestávej psát a blogovat. Zklamala bys tím hodně lidí.
P.S. Hezký dess :3 Neříkej mi, že jsi taky fanda Doktora!! o.O
Nikdy nevím, jak ti poděkovat. :3 🙂 Každý tvůj komentář mě vždycky potěší ze všech nejvíc a někdy, když už nějak ztrácím sílu psát, si je prostě čtu a najednou je všecko jinak 🙂
A díky 😀 Fanda je slabé slovo.