Pravda, nebo lež, Colleen Hoover, obálka

Pravda, nebo lež?

Zpráva, že Colleen Hoover napsala psychothriller, ve mně probudila zvědavost. Tato spisovatelka se zapsala do srdcí čtenářek především jako autorka romantiky. I já jsem si několik jejích knih velmi oblíbila. Po vlně pozitivních ohlasů na Pravda, nebo lež, jsem nakonec neodolala a s vysokými očekáváními se do thrilleru pustila.

Hooverová otevírá děsivé téma

O čem to je, jsem nevěděla, takže příběh pro mě byl překvapením. Hlavní hrdinka, Lowen, je spisovatelka. Nijak zvlášť úspěšná nebo oblíbená, introvertka, kterou toho v životě moc nětěší, po smrti matky navíc zdědila pěknou kupičku dluhů. V tu chvíli se objeví lákavá nabídka – dopsat sérii za bestsellerovou autorku, Verity Crawfordovou, která měla závažnou autonehodu… Kvůli rešerši přijímá pozvánku Verityina atraktivního manžela, Jeremyho, aby na pár dní přijela k nim domů a prostudovala materiály v její psací pracovně.

Lowen však nachází Verityinu děsivou autobiografii a začíná se v domě bát… Byla smrt dcer Crawfordových skutečně nehoda? Co je Verity doopravdy zač? Zároveň se ovšem stále víc sbližuje s Jeremym, který ji přitahuje jako nikdo předtím…

To nejzajímavější, Verityiny zápisky, odhalovat nebudu, ale byla to právě ta část knihy, která se mi líbila nejvíc Colleen v nich otevřela zajímavé téma, o kterém se příliš nemluví, a přesto se kolem nás děje možná častěji, než si myslíme. To na tom bylo to temné, to mrazivé, to, co mě donutilo slupnout celou knížku za jediné odpoledne. Tyhle kapitoly mě fakt bavily, skoro jsem měla chuť přeskakovat ty Loweniny, které naopak byly celkem o ničem.

Romantika, nebo thriller?

Tím se dostáváme k těm negativům. Ta větší polovina knihy (matematici prominou) se thrilleru neblížila ani zdaleka. Promítala se v nich Colleen – ta Colleen, kterou běžně znám, ta skvělá autorka romantických knih. Jenže Pravda, nebo lež není a neměla být romantická kniha. Měl to být psychothriller. A ono se to fakt snaží tak tvářit, ale ve výsledku nám to dává oboje – špatnou romantiku a špatný thriller. A přitom to nebyla vyloženě špatná kniha.

Bylo to dobré. I přesto všechno to bylo dost dobré. Protože jsem fakt moc doufala, že mi koncem Hooverová vyrazí dech, že mě zlomí, jako se jí to několikrát povedlo, a to to byla vždy jen romantika! Sama jsem měla v hlavě několik scénářů, jak to mohlo dopadnout. A tajně jsem doufala, že se žádný z nich nevyplní, že to snad nebude tak předvídatelné. Prozradím, že nevyplnil. Ale teď si říkám kéž by! Protože konec, který jsem dostala, byl o dost slabší než všechny moje představy. Posledních pár desítek stran jsem bojovala s chutí tu knihu prohodit oknem.

Když vysvětlujete vtip, není to vtipné

Mělo to holt spoustu nejasností, nebyl to ten typ thrilleru, kde do sebe všechny detaily najednou zapadnou, kde je všechno do putníku promyšlené. Ne, nebylo to skoro vůbec promyšlené. A kdyby jo, kdyby to najednou mělo čtenáři bliknout – Colleen mu ani nedá prostor. Místo toho to všechno vysvětluje. Když vysvětlujete vtip, není to vtipné. Když vysvětlujete, proč má být čtenář v šoku, nebude v šoku. Alespoň já jsem fakt nebyla.

Kdybych měla knihu ohodnotit jedním slovem, bylo by to zklamání. Do čtení jsem se pouštěla s vysokým očekáváním, které se vůbec nenaplnilo. Autorka si vybrala skvělé téma, ale neuměla ho dobře zpracovat. Má velmi čtivý styl psaní, opakuji, přečetla jsem to za jediné odpoledne, ale neuměla v něm promítnout správný žánr.

Co mě u knihy nejvíc mrzí, je, že jsem tam viděla obrovský potenciál, tohle mohla být taková pecka! Ale Colleen Hoover ho bohužel nevyužila. Oceňuji snahu vykročit ze svého žánru, ale byl to krok vedle. Nemastné, neslané, nedomyšlené, bez wow efektu. Nenáročné čtenáře určitě může nadchnout, ale jestli už máte v thrillerech trochu načteno, Pravda, nebo lež asi nebude pro vás.

One Reply to “Pravda, nebo lež?”

  1. Úplně s tebou souhlasím. Já od knihy moc vysoká očekávání neměla, takže jsem vlastně ani nebyla zklamaná, nicméně přišlo mi to celé neskutečně předvídatelné, nic moc překvapivého a ani na konci se žádný wow efekt nekonal, protože přesně tohle jsem čekala. O tom, že mi to místy připadalo dost na hraně pravděpodobnosti, snad ani není třeba mluvit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.