Název: Za zrcadlem (Za zrcadlem #1)

Originální název: Spiegelkind

Autor: Alina Bronsky

Počet stran: 269

Nakladatelství: CooBoo

Svět se dělí na dvě skupiny lidí. Jednou z nich jsou normálové, ti, kteří dodržují normu, normální obyvatelé Normality. Pak jsou tu freakové, ti, kteří se snaží co nejvíc vybočovat. Juli vždy byla normál, žila svůj normální život jako studentka elitního lycea a snažila se ničím nevyčnívat. Jednoho dne ale Julina matka beze stopy zmizí a zdá se, že to vůbec nikdo neřeší. Juli je odhodlaná přijít tomu na kloub. Brzy zjišťuje, že jí bylo spoustu věcí zatajeno. Dozvídá se o vílách, nesmrtelných ženách s neobyčejnými schopnostmi, ze kterých má Normalita poněkud strach a snaží se je likvidovat. Dívku doprovází její nová kamarádka Ksy a společně se snaží odhalit pravdu a Julinu matku najít…

Juli je naprosto neoriginální knižní postava. Obyčejná holka, které vyhovuje, jak žije, snaží se být pilnou studentkou školy, za kterou její otec platí velké prachy, její život je zcela normální, tak, jak to Normalitě vyhovuje a ona si nestěžuje. Postupem času se mění v odhodlanou slečnu, která nepoznává samu sebe před několika dny, kdy žila tak normální život. No, zkrátka totálně nezajímavá knižní hrdinka, ale čirou náhodou mi ani nevadila, nelezla mi na nervy a v některých věcech jsem s ní i sympatizovala. Mnohem radši jsem měla Ksy, která byla už od začátku o hodně zajímavější, celkově sympatičtější a měla jsem ji moc ráda. Dále je tu Julina rodina – máma, se kterou jsme se v knize moc nesetkali, takže vlastně nemůžu soudit. Zoufale působící, bohatý otec Rudolf a jeho rodiče – celkově byl hrozný a jeho matka ještě horší. Za zmínku určitě Ivan, Ksyin bratr, který je sice možná moc důvěřivý a plný nadějí, ale jinak docela v pohodě. A taky Julini sourozenci, Jaro a Kassie, kteří jsou moc malí na to, abych si o nich udělala nějaký obrázek. Snad jen, že Kassie je podle mě rozmazlené děcko.

Nacházela jsem jistou spojitost mezi dystopií a fantasy, což možná může působit z úsudku divně, ale Alině Bronské se to zpracování celkem povedlo a působilo to přirozeně. Příběh nebyl příliš složitý, byl docela lehce předvídatelný a není to ten typ příběhu, který přímo nadchne, ale ani neurazí. Čte se to dobře, knížka je to rozhodně čtivá. A musím říct, že druhá část byla dokonce napínavá a otáčela jsem stránku za stránkou, až jsem to dočetla.

Alina vytvořila spojení mezi něčím naprosto (doslova) normálním a něčím fantasticky kouzelným, u čeho si člověk skutečně oddechne. Za zrcadlem podle mě nabízí příjemné strávení zimního večera. Na druhý díl už se moc těším! Mimo to, nemůžu si odpustit nezmínit obálku, která se podle mě moc povedla. A další plus – pro někoho možná nedůležitá věc, ale já si takových věcí všímám a dávám za ně maličké body navíc – ona knížka totiž moc příjemně voní.

Byla jsem asi v polovině a myslela jsem si, že knížce dám tři hvězdičky, každopádně druhá část byla a hodně lepší a moje mínění o knize zvýšila, inu na ty čtyři to zkrátka nemá a tři je prostě zase málo, řekněme tedy tři a půl.