Název: Rozpolcení

Originální název: Torn

Autor: Amada Hockingová

Počet stran: 335

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rozpolcení končí tam, kde Dědička skončila. Wendy je po dlouhé době na místě, kde vyrůstala, ale okolnosti jí nedovolí zůstat příliš dlouho, než si ji trolové odvedou. Ovšem tentokrát už nemíří ke své matce, nýbrž přímo do Ondarike – sídla Vittry. Tady princezna konečně zjišťuje, proč se o ni Vittra tolik zajímá a že má s tímto trolským kmenem mnohem víc společného, než by kdy čekala…

Zpátky ve Föreningu však uklidnění nenachází. Všichni mluví o tom, jak vyřešit nekončící boje s Vittrou, Wendy s Tovem tvrdě dře a snaží se vycvičit své schopnosti, což je její cesta jak zapomenout na své city k Finnovi a zároveň si nepřipouštět zvláštní spojení, které panuje mezi ní a markýzem Vittry Lokim.

Je rozpolcená – mezi Trylly a Vittrou, mezi láskou a povinnostmi. Musí se rozhodnout, jestli půjde za svým srdcem a bude šťastná, nebo udělá to nejlepší pro svůj lid jako správná budoucí královna…

Postupně během knihy je vidět ten vývojový posun hlavní hrdinky. Z naivní, tvrdohlavé holky, která se často chová jak malé dítě, vyrostla žena hodna královské koruny. Wendy už přestala fňukat, přijala svůj osud a postavila se ke všemu čelem. Sem tam jí sice ujela některá z jejích slabostí, ale to bylo dobře, nikdo z nás se nezmění úplně ze dne na den, každý máme své chyby a nedokonalosti. Dívka se přestala ohlížet jen sama na sebe a začala upřednostňovat skutečně důležité věci, takže si čtenář může oddechnout od jejího věčného naříkání, jaké bylo v prvním dílu.

Ke změně se koneckonců dostala většina postav – z Willy, která vždy chodila s nosem nahoru se stala vcelku milá a hodná holka (že by díky Mattovi?), v Eloře se začaly objevovat náznaky, že možná není tak úplně kamenná a Finn… Finn sám sebe odřízl a klesl z neutrálního postavení dle mého hodnocení až na seznam knižních hrdinů se značkou „omlátit hlavu pánvičkou„. Gratuluji, Finne.

Bylo mi trochu líto, že autorka poněkud omezila některé postavy,třeba Rhys mi v této knížce docela chyběl. Na druhou stranu nám nabídla víc prostoru řádky dalších postav – blíže jsem se seznámila s Tovem, často se objevoval i princeznin strážce Duncan, kterého jsem si hrozně oblíbila, více prostoru dostaly i příslušníci Vittry – sám král i královna. A hlavně Loki, do kterého jsem se asi úplně zamilovala.

Myslím, že krok dopředu udělala i sama autorka. Dokázala mě najednou lépe vtáhnout do děje, párkrát jsem dokonce tajila dech napětím, párkrát po dechu zalapala v náhlém šoku. Je vidět posun jejího psaní.

Druhé díly někdy bývají po prvních zklamání, ale tady to rozhodně neplatí. Rozpolcení Dědičku určitě překonává o pár nějakých plusů. Doufám, že tento postup zůstane a třetí díl – Boj o trůn bude úžasné vyvrcholení série a já mu budu moci dát ještě o něco vyšší hodnocení. Ale již po přečtení tohoto dílu vám mohu trilogii doporučit.

Je to tak trochu pohádka z moderního světa, která vám dovolí být znovu dítětem, vrhnout se do světa pohádek a na chvíli zapomenout na realitu. A pro jarní dny je to určitě moc příjemné čtení.

Moc děkuji nakladatelství FORTUNA LIBRI za poskytnutí recenzního výtisku.