Stejně to snad čte jen Ruppi, no já jsem pro příběhy srdcem – dokud je alespoň jeden čtenář, budu psát pro jednoho. Nééé že bych další neuvítala. O:) 😀 Tákže – tady je. 🙂 Nechť se líbí. O:)

Veronica IX

Jakmile kdosi zaklepal na dveře, všem téměř ztuhla krev v žilách. Veronica klidnou chůzí došla ke dveřím a nyní si i ona uvědomila, že se chvěje nervozitou, což byl nezvyklý pocit. Ostatní na tom byly hůř. Mimo nervozitu však šíleli také zvědavostí, protože teď uvidí tu, díky které Veronica spasila jejich nicotné životy.
Veronica otevřela dveře.
„Ahoj,“ zářivě se usmála a padla si s očekávanou návštěvou do náruče.
„Ahoj, Veronico,“ odvětila osoba a pustila se Veronici. Jemně ji odstrčila a pomalu nakráčela do vstupní haly.
„Já jsem Jessica,“ podotkla s milým úsměvem a poněkud rozpačitě pokrčila rameny. „Dala bych si něco k snědku.“

***

To si někdo dělá srandu? Tohle že je Jessica? Ta Jessica? Tahle holka má na svědomí všechno to zlo, co se odehrává ve sklepení, naše životy, všechno, díky čemu má naše bytí smysl? Ne. Takhle si ji Juliet rozhodně nepředstavovala. Tahle holka vypadala jako sluníčko, které zachraňuje štěňátka a prodává sušenky na charitu.
„Celé ty roky tu očekáváme tu velkolepou Jessicu a nakonec se ukáže tohle? Tahle že nás má všechny pod palcem?“ zasyčela Juliet, zatímco šla s Andrianem pro Terryho.
„Je sexy,“ podotkl Andrian. „Třeba má i své zlé stránky. Hmm, rád bych je poznal.“
„Jsi kretén,“ zakroutila Juliet očima.
„Takže teď se navzájem urážíme? Musíš se ke mně vždycky chovat tak hnusně, Juliet? Mám city, vole,“ prohlásil naštvaně Andrian a zrychlil krok k Terryho pokoji.
Juliet si smutně povzdechla a popoběhla k němu. Jemně se dotkla jeho paže a snažila se mu podívat do očí. „Je mi to líto, Andri. Omlouvám se, ok? Miluju tě,“ šeptala s bolestným výrazem ve tváři.
„Já vím,“ ušklíbl se Andrian a odemkl dveře k Terrymu.
Terry stál u zdi. Díval se přímo na ně, ruce měl spojené za zády a vypadal klidně. Na jeho rukou byly vidět zahojené jizvy. Zakrvácené oblečení, které měl na sobě týdny, dnes vyměnil a dostal úplně nové, čisté. Ten den mu byla dopřána i dlouhá sprcha, aby vypadal alespoň trochu k světu, ačkoli jizvy od biče na rukou a škrábance dívčích nehtů na obličeji smýt nešly. Nebyl tak dlouho na slunečním světle a bylo to znát. Byl bledý, tak moc bledý v kontrastu s černými vlasy a stejně temnýma očima, které hleděly hladově a ostražitě, avšak s ledovým klidem a když se do nich člověk díval, utápěl se v pocitu, že jsou to dvě hluboké jámy, do kterých může spadnout a padat nekonečnou temnotou věčně. Juliet jej naposledy viděla na začátku toho všeho a nevěřícně zírala, jak se ze sladkého a pohledného kluka stalo něco tak… jiného. Neubránila se ale argumentu, že jeho nové já je ztělesnění dekadentní poezie a… je to zatraceně sexy.
„Myslím, že se k té holce nechováš moc hezky,“ zamumlal.
Andrian jej probodl pohledem. „Cos to řekl, ty sráči?“
„Ona je na tebe milá. A ty se k ní chováš hnusně. Nezasloužíš si ji. Má pravdu, jsi kretén.“ Terry mluvil monotónně, bez špetky emocí, téměř jako hlasy na vlakových nádražích.
„Drž hubu, než přijdeš k úrazu, ty malej hajzle,“ zašklebil se Andrian. „Juliet, nestůj tady jak trám, kurva, spoutej mu ruce a vezmeme ho nahoru.“
Juliet se zarazila. „Ne, Andriane.“
„Dělej, Juliet!“
„Veronica říkala, že tohle nemáme dělat. Nemusíme ho poutat. On je již na konci procesu. Nebudeme mu poutat ruce. Odvedeme ho jako lidé,“ říkala Juliet pomalu a snažila si zachovat chladnou hlavu, ale bylo to příliš těžké. Tělo se jí třáslo nepochopenou nervozitou a srdce tlouklo jako o závod.
„Mě nezajímá, co říká Veronica! Teď uděláš, co řeknu já, ty malá děvko,“ zasmál se Andrian a hodil jí do rukou pouta.
Najednou odněkud přilétla mrtvolně bílá pěst a vrazila Andrianovi do čelisti. „Takhle se k ženě nechová! Ne k ženě, která je -“ Terry to nestačil doříct, neboť Andrian mu ránu opětoval. Bylo jasné, že Terry nemá šanci. Byl vyčerpaný a zničený, na pokraji sil. Andrian jeho slabost nebral na vědomí, naopak toho využíval. Položil jej na zem a bil do něj. Bez přestávky. Nekonečně.
„Andriane, přestaň! Nech toho! Nech toho, do prdele! Zabiješ ho! Sakra, Veronica tě zabije, říkám ti, že tě zabije!“ křičela Juliet, ale Andrian ji neposlouchal. Byl zaneprázdněný s vymlácením duše z Terryho, který už se nebránil jen ležel a přijímal rány.
Juliet kopla Andriana do hlavy, vrazila do něj a Andrian, který to nečekal, spadnul dál od nich. Juliet s námahou posadila Terryho a opřela jej o zeď. Pak se před něj postavila.
„Musíš hned přestat, Andriane,“ zašeptala se slzama v očích a kryla Terryho vlastním tělem.
„Uhni, Jul,“ ignoroval ji Andrian.
„Ne, neuhnu. Andriane, prosím,“ vzlykla a pohladila ho po tváři. „Tohle se nesmí stát. Neubližuj mu. Dělám to pro tebe, všechno dělám pro tebe. Přemluvím Veronicu, aby ti neublížila, aby se to vyřešilo a my mohli být dál spolu. Já tě nemůžu ztratit, Andriane. Miluju tě, copak to nevíš?“
„Jak bych to mohl nevědět, když mi to říkáš furt dokola? Je mi to u prdele, stejně se pak necháváš šukat od jiných. To je tvůj důkaz lásky? Spá s Aronem? Jsi ubohá kurva, Juliet. Teď mi zmiz z cesty, rozumíš?“ řekl naštvaně.
Juliet myslela, že se složí na místě. Nohy měla jako z želatiny a nechápala, že ji ještě udrží. Připadala si zrazená a ublížená, bezmocná. Sama. „Ne, neuhnu, Andriane. Nech toho kluka na pokoji,“ promluvila ze zbytku sil.
„Jak myslíš,“ pokrčil Andrian rameny a náhle jí dal prudkou ránu do spánku. Juliet zasténala spadla na zem, hlavou se uhodila o podlahu. Svět zčernal a pak nebylo nic.

***

Denis servíroval jídlo na talíř. Chtěl se soustředit na dnešní den a přál si na Jessicu zapůsobit, ale nemohl myslet na nic jiného než na Connie. Jeho Connie.
„Vzchop se, chlape,“ zabručel si pro sebe. Nechtěl na ni myslet. Tohle nikdy nemělo začít. Connie je tu jako ta špatná. Má ji zničit. Ne myslet na její malý nos a na mokré rty a hebké tělo. Ne, tohle se nikdy nemělo stát. Uvědomil si, že za tou holkou musí přestat chodit. Možná by ji měl přenechat Aronovi. Pak však pomyslel na to, jak na ni Aron dohlíží při sprchování a něco se v něm sevřelo. Connie je jeho.
„Denisi, už bude jídlo?“ zavolala Veronica z jídelny. „Jess má hlad! Velkej!“
„To je v pořádku, nemusíš spěchat,“ zaslechl Jessin hlas a uvědomil si, že na tom jediném záleží. Jessica jim všem dala možnost nového života. On to nemůže zahodit. Ihned se rozhodl, že Connie přenechá Juliet.
„Už se to nese, dámy,“ usmál se a přinesl do jídelny talíře s jídlem. Veronica s Jessicou seděly naproti sobě a neustále si povídaly. Aron seděl na druhé straně stolu a snažil se dělat, že tam není.
„Moc děkuji, Denisi, vypadá to skvěle,“ poznamenala Jessica s zářivým úsměvem a nevinně na něj mrkla.
„Ne tak skvěle jako ty,“ opětoval jí úsměv, ale nemělo to dobrý důsledek. Jessica ztuhla, úsměv z její tváře zmizel a od toho okamžiku byla zamlklá. Veronica s Aronem se na nechápavého Denise vyčítavě zahleděli.
„Netrvá to Juliet s Andrianem nějak dlouho?“ zeptala se Veronica, když dojídali.
„Trvá,“ zavrčel Aron a masakroval bramboru nožem.
„Arone, jdi se podívat, co je tak zdrželo. Nikdo se tu nemůže našeho úžasného Terryho dočkat!“
Aron se zvedl a nechtěně šel udělat, co Veronica řekla. Nechtěl vědět, co ty dva mohlo zdržet. Raději by viděl cokoliv, než tohle. Ale udělal to, co vždy – nemyslel na svá přání, na své emoce a touhy. Řídil se tím, co by měl dělat a co je mu nakázáno. City pro něj byly minulost, teď byl muž z kamene. Nebo se alespoň pod tou kamennou maskou skrýval, neboť city k Juliet popřít nedokázal a docházelo mu to.
Když se přibližoval k Terryho cele, uvědomil si ovšem, že něco nehraje. Bolestné vzlyky a steny tomu jen naznačovaly. Věděl, že Andrian dokáže být nechutně nechutný, ale tyhle patřily Terrymu. Co to mělo znamenat?
Když vešel, naštvaně sykl. Juliet právě odpadla na zem a udeřila se do hlavy. Andrian se chystal Terrymu jednu vrazit, ačkoliv toho měl Terry viditelně dost. Aron zakročil.
„Ani se o to nepokoušej!“ oznámil Andrianovi naštvaně a mrskl s ním o zeď. Následně mu udělil pěstí do oka. Poté ale jeho pohled spočinul na Juliet, která byla v bezvědomí a Terrym, který byl celý od krve. Obratně Andriana spoutal do okov na zdi.
„Pak si to s tebou vyřídím, ty hajzle,“ zasyčel a vzal vyhublého Terryho do náruče. Byl ještě lehčí, než Aron očekával. „Denisi! Pomoz mi, sakra!“ Denis přiběhl a odvedl Terryho nahoru. Aron měl naspěch. Utíkal dolů za Juliet.
„Jul, Jul, Jul, prober se, prosím! Juliet!“ hladil ji po vlasech a opatrně zkoumal její ránu. „Sakra, neboj, zavolám záchranku. Bude to dobrý, Juli, bude to dobrý,“ utěšoval víc sám sebe, než-li dívku, která ztratila vědomí.
Vzal ji do rukou a vyběhl nahoru. Jessica s Veronicou opatrovaly Terryho a Denis energicky asistoval.
„Vezmu Juliet do nemocnice,“ oznámil jim Aron.
„Zbláznil ses?“ vyhrkla Veronica.
„Řeknu, že upadla. Ale je v bezvědomí a potřebuje pomoc. Tenhleten,“ ukázal na Terryho, „ať si klidně umře. Ale Juliet zachráním, ať se vám to líbí nebo ne.“
„Dobře, přitakala Veronica. „Udělal to Andrian?“ zeptala se po malém okamžiku.
„Jasně že to udělal ten kretén.“
„Měli bychom se ho zbavit. Tohle je… absolutně nepřístupné,“ mumlala Veronica. „Kde je?“
„Je dole spoutaný. Nikdo se k němu ani nepřiblíží, jasný?“
„Proč?“
Aron se na chvíli odmlčel a porovnal si Juliet v rukách. Hluboce se nadechl a pronikavě se na Veronicu zahleděl. „Chci toho zmrda zabít sám.“
Vyběhl z domu se strachem o dívku, kterou miluje víc než cokoli a s touhou zlámat všechny kosti v těle tomu, kdo si dovolil jeho Jul ublížit.