Poslední dobou procházím takovým zvláštním měnícím se procesem, kdy si chci vážit sama sebe. A dospěla jsem k tomu. Je tak nádherné, když má člověk rád sám sebe. Je v pořádku, když se dívka cítí… krásná. Ne tím samolibým způsobem, ani tím podivně nadsázkovým – myslím tím skutečně hlubokým a příjemným. Je v pořádku mít rád své vlastní já.

Nebudu zapírat, že jsem ještě před nedávnem byla plna stížností na sebe samu. Ať už se jednalo o cokoli.
„Sakra, já mám fakt bledé nohy! A bože, moje boky jsou strašné. Měla bych zhubnout. Mám nějak malá prsa. Jedno je menší. Moje vlasy mě neposlouchají, mám je jak idiot!“ a tak dále a tak dále, řekněte, děvčata, kdo z vás to nezná?  Ale nemluvím samozřejmě jen o vzhledu, jde především o to ostatní. „To ostatní“ ale bývá naší psychikou často ovlivňováno podle vzhledu.

Postupem času jsem nějak přestala kritizovat svoje tělo. To byl krok číslo jedna – přijmout jej. A jak jste se mohli dočíst ve článku Neuvěřitelná jízda, přijímání má hodně blízko k milování. Přestat vnímat tělo jako tělo ale jako svou duši – jako skutečně sebe a jako celek. Ten celek jsem já. Ten celek jste vy. Ten celek je každý. Téměř žádná žena není se svým vzhledem spokojená, přitom je to jen drobnost. Pravda je taková, že ženské tělo je krásné. Dívejte se na něj jako na zázrak, jako na kouzlo, jako něco výjimečného. „Bohužel, nikdo nejsme symetrický“ řekl jednou lékař a no – je to kravina. BOHUDÍK nikdo nejsme symetrický! V tom je ta největší krása – každá žena je jedinečná. Milujte svou jedinečnost, všímejte si jí, přijměte ji, vnímejte ji, tu jedinečnost, tu krásu. Usmějte se nad elegancí vaší dlaně, přejeďte před zrcadlem prsty kolem obočí a hleďte na ten kontrast, pozorujte svá kolena a hledejte v nich tu vtipnou pointu něžnosti. Všechny tyhle pohledy, ty střípky ze svého těla spoj v celek, pak se postav před zrcadlo, usměj se a řekni si – jo, jsem krásná. Řekni to nahlas a řekni to nahlas znovu. A znovu. Protože JSI a máš největší právo to říkat.
(SAMOZŘEJMĚ že i mužská těla mají svou jedinečnost, o které se však nehodí mluvit s takovou jemností a křehkostí a jinak to asi nezvládnu – jsem žena, ale pokud to čte nějaký chlapec – přelož si to, každý z vás je skvělý. 🙂 i ve chvílích kdybychom vám rády rozbily pusu, křičely pravý opak a… ehm, pomlčme raději.)

Ačkoliv se to nemusí zdát, tenhle proces, který stojí na začátku zamilování se do sebe samého a nalezení krásy je jen začátek. Jak jsem řekla, naučila jsem se přijmout své tělo a nyní procházím procesem vzdálenějším. Milovat vnější své vzezření je snadnější, než-li milovat to vnitřní, opravdu.

Začněte tím, že si uděláte seznamy – dva. Do jednoho vypište, kým jste. Do druhého, kým byste si přáli být. Pokud se vám sloupce shodují – pak tento článek nepotřebujete, jste šťastná to bytost a máte právo se milovat za to, kým jste. Pokud se neshodují, ustanovte si druhý sloupec jako seznam pevných a skutečných cílů. Změňte pouhá přání v odhodlání je splnit a milujte to odhodlání, které vám začne proudit v žilách! 🙂 Není jasné, jestli je to otázka pár dnů, týdnů nebo let – může to dopadnout jakkoli.

Ne všichni si to přiznáme – ale je pro nás důležitý pohled jiných lidí. Podívejte se na svůj sloupec číslo dvě a nemějte strach se lidí, jejichž názor je pro vás důležitý a na kterých vám záleží, zeptat, zda si myslí, že odpovídáte nějakému bodu. Pokud ne – vaše odhodlání by se mělo zvýšit a vzrůst by měla vaše snaha tento bod naplnit a nesplnit tento bod jen pro sebe a svou cestu za sebeláskou, ale i pro oči daného člověka. Pokud ano, pak je to skvělé. Očividně ve vás daná osoba vidí více, než vy sami dokážete, zkuste se na to soustředit a ještě jednou se zamyslet, najít v sobě to, co ve vás našel někdo jiný. 🙂

Stávání se tím, kým chcete být může být dlouhá cesta a mezitím máte mnoho času na další kroky, které vám pomohou se do sebe zamilovat. Oceňte to, jací jste a co jste dosud neocenili. Třeba máte mnoho vlastností, které vám připadají na nic, ale přitom to tak vůbec není. 🙂 Oceňte sami sebe! :)))

A především jde hlavně o to přijímání. Ano, je dobré se změnit k lepšímu, ale ne tím způsobem, kdy se chcete změnit, protože své nynější já fakt nesnášíte. Ne naříkáním, ne nešťastnými Kéž bych… Přijměte sami sebe takový, jaký jste. NIKDO nejsme dokonalý, každý máme špatné vlastnosti, tak nenadávejte. Přijměte sami sebe, žijte sami se sebou s lehkostí. Přijímání je v našem životě důležitější, než si myslíme. Přijměte se a mezi tím, co budete žít svůj život a přijímat sami sebe jděte s úsměvem za tím, jak být ve svých vlastních očích a v očích světa ještě lepší. 🙂 Přijmout sám sebe neznamená přestat kráčet za svými sny – naopak, kráčet s větší silou a tu nám rozhodně zaručí úsměv na tváři! 🙂

Tohle není přesný návod, jak se zamilovat sám do sebe. Protože to je věc, kterou musí objevit každý sám. Každý na této cestě kráčíme jinak. Tohle je nakopnutí, jak začít. Protože začátky bývají nejtěžší.

Chci hlavně říct, že milovat sám sebe není špatná vlastnost. Je to nádherná vlastnost. Pokud budete milovat sami sebe, bude se vám žít šťastněji. Vy budete šťastnější. Zkuste to, stojí to za to. Protože jste úžasní. Vy všichni, každý z vás, kdo to čte, dobře vnímejte, já říkám, že jste úžasní! Jste krásní a jedineční! Já to vím – každý z nás je. Jen je načase, abyste to viděli i vy sami. 🙂

<3