Juliet to nezvládala. Thomas i Katrine už tu nebyli už úplně zmizeli a ona vědla kam. Skay pevně svíral její ruku.

„Půjdeme domů?“ zeptala se Kayla. Skay přivřel oči.

„Nemůžeš jít s námi, Kaylo. Ty to víš. Jsi špatná, Kaylo. Udělala jsi moc špatné rozhodnutí, když jsi odešla s Darrenem. A to byla chyba. už nejsi jednou z nás…“

„Udělala jsem to, protože jsem myslela, že ho zničím a pak vám pomůžu. Neublížila bych vám záměrně,“ zašeptala Kayla. Skay znovu kývl hlavou.

„Já vím, Kaylo. Já vím. Ale Sussanah, Mike, Thomas, Katrine, Alice… Ryan. Nikdo z nich za to nemohl a teď jsou mrtví. Sama víš, že jinak to nejde. Už nejsi člověk, už nepatříš mezi lidi a nemůžeš se k nim vrátit. Ty nejsi z tohoto světa. Chtěl bych ti nějak pomoct, ale víš, že to nejde…“

„Zabiješ mě? A uvidím Suss? A Katrine? A Mika?“ zeptala se tiše Kayla.

„Ne, Kaylo. Ty nepůjdeš za nimi. Nechtěl jsem ti to říkat, ale měla bys být na to připravená. Ty nepůjdeš na hezké místo. Jako upírka jsi sama. Nikdo z tvého druhu s tebou není. Nemůžeš jít sama. Ty půjdeš na místo, kam patří tkoví, jako ti. A není to hezké místo…“ Kayla plakala.

„Nechci být sama, Skayi…“ vzlykla a schoulila se mu v náruči. Skay zatajil dech. Přivřel oči.

„Pak mě polib, Kaylo…“

„Skayi!“ ozvala se Juliet. Věděla, co má její bratránek v úmyslu.

„Nemůž jí nechat odejít tam, Jul. A ty to víš. Když mě políbí a dá mí část Temnoty, pak se stanu upírem i já. A pak, když jí zabiju, tak půjde za Suss a za Kat. A za přáteli. A pak zabiju i sám sebe. A uvidím Ryana. A vaší matku. Moje rodiče. Jiná možnost není…“

„Pak chci zemřít taky.“

„Ne, Juliet! Ty musíš žít dál. Máš dar. Za tyhle prázdniny ses jej naučila využívat. Nenech ho zaniknout. Ještě se uvidíme, Jul. Ne teď, ale jednou ano. A ty mezitím doděláš školu. Zamiluješ se. Budeš mít krásné děti, budeš mít vnoučátka. A pak se zase uvidíme. Ty přece nechcešo to všechno přijít.“

Chvíli bylo ticho. Kayla tiše kývla hlavou. Z očí se jí řinuly slzy.

„Dneska jsou Vánoce. Měla bys jít domů, Jul. A být s tátou. Tak už běž. Běř, Jul. A hlavně- nezapomeň žít,“ zašeptal Skay. Juliet ho naposledy objala. Pak objala i Kaylu. A běžela. Běžela tím domem pryč, daleko od všeho zlého, co ji tu potkalo. Nastoupila do auta a odjížděla.

-o-

O těchto vánočních prázdninách nikdy nikomu neřekla. Bylo to její tajemství, nikdy se nikdo nedozvěděl, co se tam stalo. Zemřelé děti byly svedeny na šílenství v podobě majitelů, kteří byli spodle všeho hledanými vrahy. Policie nebyla od prsvdy daleko, ale stejně to nebylo přesné. I kdyby to Juliet někomu vyprávěla, určitě by jí nikdo nevěřil. A možná, že je lepší, když to zůstalo tajemstvím. Nikdo by neměl znát tu hrůzu. Avšak i kdyby ano, nikdo na světě by to necítil tak jako Jul. Ona na to nikdy nezapomněla.

Ale přesto nakonec žila šťastně. Dodělala školu, přijali jí na vysněnouuniverzitu. Zamilovala se do pohledného chlapce, s kterým nakonec zůstala celý život. Narodily se jí tři děti a měla i vysněnou práci. Vždy se jí všechno dařilo. Lié se divili, jak je možné, že jí vždy všechno byjde, ale ona věděla proč. Vyprávěla to i svým dětem.

Z nebe na i dohlíží osm strážných andělů. Čtyři dívky a čtyři chlapci, kteří jediní mohou pochopit, jaká hrůza se o těch prázdninách stala. Byli tam přece s ní. A také věděla, že se s nimi jednoho osudného dne setká. A pak už skutečně bude dobře. Navždy.