Ahoj! Přináším vám báseň… jsem s ní v soutěži na téma Spoutaná a přesto volná. No, snad se bude líbit. 😉
IRONIE OSUDU
Tělo mé svírají
Pouta temná
A kolem mě
Temnota bezedná
Již mě zabíjí
A tak šeptám: zabij mě jemně.
.
Pak přijde noc
Čekám svobodu
A kolem mě
Cítím tu záhadu.
Cítím její moc
A tak šeptám: zabij mě jemně.
.
Spánek se dostavil
Teď mám svět jiný
A kolem mě
Už nátlak není.
Nátlak již povolil
A tak šeptám: zabij mě jemně.
.
Ironie osudu
Mě na srdcí tíží
A kolem mě
Se cosi plíží
Volnost pluje přes vodu
A tak šeptám: zabij mě jemně..
.
Ironie osudu
Že jsem spoutaná.
A přesto volná.
.
To ve snech
Dávají mi svobodu
V tom je ta
Ironie osudu.
Že jsem spoutaná
A přesto volná.