„Všechno bude v pořádku, Kat, všechno bude v pořádku…“ šeptal jí do ucha Thomas. Katrine se na něj rozkřikla.

„Jak to můžeš říct?! Jak si to vůbec dovoluješ vyslovit?! Copak můžeš říkat, že všechno bude v pořádku? Nic nebude v pořádku. Jestli sis toho nevšiml, tak nemáme šanci. Mike je mrtvý. Sussanah je mrtvá. Alice je mrtvá. A Kayla jen tak odešla s Darrenem s vědomím, že se staneme jejími otroky! Sakra, Thomasi, prober se! Už nikdy to nebude v pořádku! Nikdy, rozumíš! Všichni tady zemřeme nebo zešílíme! Nemáme nic, čím by jsme se mohli proti jemu postavit!“ křičela.

„Vážně?! Takže to prostě jen hodláš vzdát? Vlastně se tomu nedivím. To ty děláš vždycky. Řekneš, že už ti dál nejde a vzdáš to! Ale víš ty co? Jde to! Jen se musíš trochu snažit!“ okřikl ji Thomas.

„Zrovna ty mě poučuj o tom, jak mám žít. Podívej se na sebe! Jsi ubožák!“

„Buďte zticha!“ ozvala se skřehotavým hlasem Juliet. „Tohle k ničemu nevede.

„Má pravdu,“ přisvědčil Skay. „Jestli se budeme stavět proti sobě, ještě to všechno zhoršíme.“ Thomas kývl.

„Věř tomu, Katrine. Nic není ztraceno, dokud v to věříš. Musíme mít stále naději. Naděje umírá poslední…“ zašeptal.

„Ale co když moje naděje už zemřela? Co když už nic nezbylo?“ vzlykla Katrine.

„Ne, Katrine, vždycky něco zbyde.“ Všichni se nyní otočili na Ryana. „Je to láska. Láska nikdy neumírá, Katrine. A Mike, Sussanah, Alice… Oni zemřeli, ale mohlo se to stát komukoli z nás. A tys je přece milovala. Milovalas Mika, milovalas svoje kamarádky. Tak nedovol, aby osud svého rozhodnutí litoval. Protože kdyby se rozhodl jinak, kdyby si osud vzal místo Suss třeba tebe… Myslíš, že by to Sussanah vzdala? Ne, Katrine. Sussanah by bojovala. A ty to víš. Nechtěj žít navěky s vědomím, že kdybys umřela ty, všechno by bylo lepší…“

Katrine se zhluboka nadechla.

„Máš pravdu, zašeptala. My musíme bojovat. Pro Suss, pro Mika, pro Al,“ kývla hlavou.

„Zabijte mě, nebo se pozvracím…“ ušklíbl se Christopher. Thomas mu vrazil pěstí. Chris lehce uhnul hlavou, ale zdálo se, že nic necítí. „Odhodlání. Víra. aděje v to jít dál. Pomstít své mrtvé přátele… ó! Tak dojemné, nemá někdo kapesník?“

„Sklapni…“ zamumlal Ryan. Christopheovi se v očích objevila vážnost.

„Už jsem říkal. Nemáte proti Darrenovi žádnou šanci. Kdyby chtěl, všechny vás zabije a vy to ani nestačíte vstřebat. Sami. Ale možná bych vám mohl pomoct…“

„Proč bys to dělal?“ zeptala se Katrine.

„Proč? Proč?! Můj bratr mi lhal. Neměl právo sem Kaylu vodit. To osud ji měl přivést a to její srdce mělo rozhodnout, koho si vybere. Ale on to neudělal a přikoval mě tady do toho sklepení…“ prohlásil Christopher. „Ale já Kaylu nemiluju. Nechci aby se ona stala mojí princeznou. A pokud se nepletu, pdole pravého proroctví prvních mrtvých, se tak ani nestane. Všichni víme, že žádná Zvolená neexistuje. Bylo od vás pošetilé, že jste o tom mluvili přímo předemnou, ale už se tak stalo. A společně to okážeme. Zničíme Darrena a budete volní.“

Skay pozvedl obočí.

„Kde je háček. Takhle jednoduché to být nemůže.“

„Máš pravdu. Něco by tu bylo…“ zašeptal. „Mám zvláštní přání…“

„Prostě řekni co chceš!“ Christopher ukázal hlavou na Katrine.

„Ji…“ dodal.

„Na to můžeš rovnou zapomenout!“ zakřičel Thomas, ale Katrine ho zarazila.

„Ne, Thomasi, víš co říkal Ryan? Nechci žít do konce života s tím, že oni měli žít místo mě. Tohleje můj osud. Obětovat se pro své přátele…“

„Ale…“ Katrine ho umlčela jednoduchýmpohybem hlavy. Thomas už nic neříkal. Věděl, že to Katrine nevymluví. Ona nebyla holka, které se vůbec dalo něco vymluvit.

„Teď mě pusťte. Máme dohodu. Když mě pustíte a dáte mi Katrine, dostanu vás odtud i z Kaylou… Platí?“ zeptal se Chris. Thomas kývl. Pak Christophera pustili. A to byla ta největší chyba, kterou kdy udělali. Když na to Juliet vzpomínala, v hlavě jí vždy zabliklo jisté ponaučení. Nikdy nevěř upírovi.