Samanta… Katie… Wendy… Tess… Uma… Renne… Silvye… Mary… Lisi… Niala… Sandra… Paulina… Zina… Klaire… Kathrine… Nessa… Victoria…

Asi jsem se zbláznil. Vzpomněl jsem si na všechny holky, se kterými jsem byl přes rok2085. Nevím, proč zrovna na tento rok, ale prostě jo. Ten rok jsem moc holek neměl. Jak sis jistě všimla, jen 19. To je slabé, většinou to bylo kolem čtyřiceti. Tenrok byl totiž velmi zvláštní. ten rok byla noc, kdy ses mi nezjevila ve snech. Myslím, že to byla 13. března. A já byl z toho celý nervózní a divil jsem se, proč, proč, proč? Ale teď je to ještě horší. Poslední dobou jsem se na všechny vykašlal, protože ti chci být na nejvýš věrný. A teď je to silnější, než jindy. Už čtyři noci jsem tě neviděl. Je to hrůza. Včera jsem ti dokonce nenapsal dopis. A to dělám už několik set let každé ráno. Na včerejšek připadal zrovna přesně 200 000. dopis a já hlupák na to zapomněl. A tak ho píšu dneska a to měl být dneska 200 001. dopis. Ach jo, všechno jsem zkazil. Celé mé usilí vydžet psát každý den dopis, až jich napíšu 200 000 je pryč. Celoživotní snaha už není. A mně je to vlastně upřímně jedno. Znovu jsem si nastavil v bytě stav bez tíže, tentokrát jsem chtěl být opatrnější a nerozbít nádobí, takže jsem si poletoval v ložnici. Samozřejmě si asi domyslíš, jak to dopadlo. Stará váza po tetě Mattie je roztříštěná na kusy. Bez tebe to nezvládám, potřebuju tě, má drahá.

Mimo to dnes ke mně přišel na návštěvu Jimby. Šli jsme si dát skleničku do baru. Víš, co znamená, když řeknu skleničku. Bylo by to celkem fajn ráno opilého nestárnoucího a mladého a krásného chlapce, či co, jako jsem já a malého dítěte z pískoviště, kdyby se barmanovi neudělalo špatně a nenahradila ho barmanka. Byla vážně hezká, i Jimbovi se líbila. Jmenovala se July. Ále… Někomu jinému se nelíbila. Někdo po nás hodil velrybu a ta velryba zasáhla chudáka Jul. Jiná dívka mě chtěla obsluhovat a nalévat mi skleničky. Neměl jsem z toho ani trochu radost. Neuhodneš, kdo o byl? Ach ano, jistěže, hádáš správně.

Jimbovi se Líba velmi líbila a přestože Líbě určitě nepřipadal úžasnější než já, přitáhla Líba velrybu zpátky, osedlali si ji a odjeli do neznámých končin. A tak jsem skončil bídně.

Bez dívky, bez kamaráda, s prázdnou skleničkou a bez barmana, co by mi naléval pití. Věčný život mě začíná vážně nudit… Jediné, co mě drží při životě je myšlenka, že se možná někdy vrátíš. Prosím, ozvi se mi.

Dominick