První výlev mé mega psací nálady! Zase jednou Dopisy, tentokráte po dlouhém čase sen. Trochu krátký, ale nevadí. 🙂 Neskončila jsem, čekejte další kapitoly ke všemu možnému a možná i nějakou jednorázovku.
Věnováno Lanastusovi, protože mě k téhle kapitole dostrkal, věnováno Lanastusovi, protože ho Nika miluje víc než Dominick svou Virwen
*
Dominick pomalu padal do světa snů. Padal věšnou tmou a připadalo mu to nekonečné, jako nikdy předtím. Možná, že to byla jen vteřina, možná pár minut, možná i několik let. Až konečně se tma začala proměňovat v šedivý kouř a nakonec v bílou mlhu. Dominick dopadl prudce, ale žádnou bolest necítil. Mlha se začala rozesatupovat a on si uvědomil, že nedopadl na tvrdou zem. Dopadl do měkkého, do bílých peřin obrovské postele z nebesy. Rozhlédl se kolem sebe. U okna, za kterým byla také jen mlha, stála ta nejkrásnější dívka, kterou znal.
Samozřejmě, žew to byla jeho Virwen. V blankytně modrých šatech jako princezna, usmívajíc se na Dominicka úsměvem tak něžným a krásným, že se mu podlamovala kolena. Chtěl vstát, chtěl k ní přistoupit a chtěl se jí dotknout jako nic jiného, ale nebyl schopen se hnout.
Nakonec se však ukázalo, že to vůbec není nutné. Virwen k němu přišla sama, posadila se k němu na postel a chvíli na něj tiše hleděla.
„Chybělas mi,“ zašeptal Dominick. Ona se pořád jen usmívala. „Došly ti moje dopisy? Předala ti je Nika všechny poctivě?“ Virwen se zasmála.
„To víš, že mi všechny předala. Sice jí to často trvalo dost dlouho, protože, však znáš naší Niku, ona umí být někdy pořádně líná. Ale všechny tvé dopisy jsem dostala. O to neměj strach.“ Na světě pro něj nebylo hezčího hlasu, než-li jejího.
„No jo. Nika. A neotravují tě moje dopisy?“
„Ach, Dominicku, jak by mě mohly otravovat. Miluji tvoje dopisy! Vždycky se u toho skvěle pobavím. Co ti ale povím, ta tvá Líbule mi leze na nervy. No, ale teď to nejdůležitější. Ty. Ses. Napil. Mléka. Z misky!“ Virwen začala tleskat.
„Jo. Ne zrovna dobrovolně, to ten tajtrdlík mě v tom vymáchal, ale to taky platí, nebo ne?“
„Samozřejmě! Ach, ach, ach! To je úžasné Dominicku. Teď jen stačí, abys dokončil proměnu a budeme navždy spolu!“ Dominick se zatvářil trochu udiveně.
„Co mám udělat abych dokončil proměnu?“
„Je to jednoduché, jen musíš devětkrát zemřít.“ Dominick na ní pohlédl stylem No to si ze mě děláš srandu?! a začal se hlavou mlátit o zeď.
„Ach, u všech Nik. Ale já jsem nesmrtelný!“ Virwen ztuhla a její úsměv zmizel. A najednou se Dominick vznesl, letěl vzhůru bílou mlhou, šedým kouřem a nekonečnou černotou. A pak se probudil.