Název: Prokleté město
Originální název: Cryer’s CrossAutor: Lisa McMannPočet stran: 216Nakladatelství: FragmentHodnocení: 6/10Celý příběh, odehrávajíc se v nenápadném městečku Cryer’s Cross, začíná smrtí mladé dívky z místní školy. Po dívce pátrá spousta lidí, avšak ona není k nalezení, jako kdyby se po ní slehla zem. Začátkem dalšího školního roku už se všichni snaží jet dál, snad zapomenout na tu nešťastnou událost. Studenti se vrací do svých školních lavic. Pozdvižení zvedne rodina, která se do města přistěhuje. Hlavní postava knížky- Kendall, se spřátelí s jejich dcerou a ačkoliv si s Jaciánem, novým chlapcem ze začátku nepadne do oka, brzy se jejich vztah začne měnit. Když zmizí další student, Kendallin nejlepší přítel, hrdinka se rozhodne tomu přijít na kloub…
Co se týče Kendall, je to hrdinka dosti zajímavá. Trpí psychickou poruchou. Brzy začne slyšet jakési hlasy, které se snad ozývají přímo ze školní lavice, navíc na lavici se začnou objevovat nově vyryté nápisy, které však vypadají staře. Díky její poruše jsem si chvílemi nebyla jistá, jestli si s ní pohrává bláznovství, nebo je to skutečné. Na Kendall se mi líbilo, že je vcelku originální. Na originalitě nejspíš přidává hlavně její psychické zdraví, ale i tak. Když vám v dnešní době náctiletá hrdinka nejde na nervy, musí se chválit.
Mezi postavami je tu dál Niko, který se zdá být fajn, ale v knize si ho příliš neužijeme, vzhledem k tomu, že po pár stránkách se vytratí a nám nezbývá víc než říct au revoir Niko.
Jacián je takový ten typický zlý kluk, který se drží od všech stranou, neprojevuje žádné emoce a jakmile se nastěhuje, padá na něj obvinění kvůli zmizelé prvačce. Sice mi ze začátku dost lezl na nervy, stejně jako Kendall, nakonec jsem si tuto postavu oblíbila.
Jaciánova sestra Marlenna také není nijak zvláštní. Je to obyčejná holka, ničím nevyniká, tak nějak vám vymizí z mysli. Nic zajímavého bych na ní nenašla.
Styl autorky je dobrý, čte se to rychle, kdo jste četl Lovkyni snů, tak autorčin styl znáte. Když jsem kniha brala do ruky, očekávala jsem děsivý příběh, u kterého bych se třeba i mohla bát, podle anotace i obálky to tak vypadalo. Každopádně jsem se zmýlila, příběh je spíš oddechovka. Je pravda, že na mě působil tak nějak velmi chladně, mrazivě či jak to popsat, ale od strachu to mělo daleko. Hodně se mi líbila celá zápletka, která se na konci odhalila, nápad to byl zajisté originální, jen mohl být trochu lépe zpracovaný.
Závěrem. Od knížky jsem možná čekala trochu moc, čehož jsem se nedočkala, ale nebylo to špatné. Možná bych příběh přirovnala k edicím, které dříve byly k dostání v novinových stáncích jako je Žena v ohrožení nebo Stopy hrůzy. Ráda takové knížky čtu, i když to není žádný skvost.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství FRAGMENT.