Měla bys mě nenávidět, skutečně bys mě měla nenávidět! Takovou dobu jsem ti zase nedal vědět o své existenci a hlavně o existenci mé nehynoucí lásky k tobě! Jsem strašný, příšerný tvor! Abych ti to vynahradil, sloužil jsem ti milostný sonet, má drahá.

.

Když opuštěn a sám naříkám na svůj osud,

zavržen štěstím a lidmi, už trosečník,

hledím na sebe a klnu svému losu

a k nebi vysílám svůj bezvýsledný křik,

chci mít bohaté naděje nejednoho

a rysy jak ten a přátele jak ten,

toužím po moci toho a umu toho,

jsem tím, co nejvíc mám, nejméně spokojen.

A v těchto myšlenkách, už na vrcholu tísně,

pomyslím na tebe a tu se z mého nitra

k nebesům rozlétne radostný hlas mé písně,

jak skřivan letící z temných brázd v záři jitra:

neboť tvá láska mi dodává tolik sil,

že ani s králem už bych věru neměnil.

 .

Ne, skutečně nemusíš tleskat, vím, že jsem velký umělec. Já na to nevypadám, ale hluboko ve mě se skrývá talent, který by mohl konkurovat nejslavnějším britským básníkům… však stačí pohlédnout na mé verše. Ach dost mluvení o tom, jak jsem úžasný, když každý ví, že ty jsi ta nejúžasnější!

Vysvětlení, proč jsem tak dlouho neobdaroval tebe – svou milovanou žádným dopisem? Vyzkoušeli jsme s Línou všechny naše plány na zabití její sestry. Co myslíš? Žádný nevyšel.

Při našem prvním plánu jsme se moc daleko nedostali. Když jsem chtěl zmizet na záchod, ihned byla u mě, že by měla jít se mnou, protože na záchodě se dá ve dvou dělat hodně zajímavých věcí. Doufal jsem, že Lína zatím zařídí slony, ale ona z nich měla strach.

Ve sklepě jsme jí krmili vším možným až téměř do konce srpna, ale nezabralo to. Dokonce ani neztloustla. To mě štve. Kdyby neměla svou sexy postavu, přestala by mě pokoušet nevěra vůči tobě.

Co se týče plánu číslo tři, jen mě na fakultě lékařských věd spatřili, řekli mi, že už na pohled jsem příliš blbý a vyhodili mě. Lína to taky zkoušela, dokonce se jí to během dvou dnů podařilo (ale to jen proto že se profesorům líbila a něco jí to stálo) jenže jakmile přišla k Líbě pod narkózou, řízla do ní, ukápla krev a Lína omdlela.

Převlékli jsme se za loď, ale nemělo to účinek. Skutečně nechápu, proč nás taková blbost napadla.

Plán číslo pět skoro vyšel! Líba skutečně odletěla, ale už jsme jí nenašli. Doufali jsme, že se nevrátí, ale včera, když jsme to slavili přiletěla s tím, že nám moc děkuje za cestu kolem světa.

Nic se nám nedaří, budeme muset vymyslet něco jiného.

Už se nemohu dočkat, až budeme spolu. Moc mi chybíš, má nejkrásnější dívko pod sluncem, můj rozkošný šnečku, nejnádhernější červánku na ranní obloze, anděli, co hledí z výšin na tento svět, důvode mého bytí, můj světe, má překrásná Virwen.

S láskou,

tvůj umělecky nadaný Dominick.

PS: OK, nebudu nikomu lhát… Stejně jsi jistě poznala, že to byl Shakespearův sonet číslo 29….