Jak byste se zachovali, kdyby váš nejlepší kamarád zmizel? Nechali byste se unést vlnou pesimismu, vzdali se a přistoupili k vysvětlení, že spáchal sebevraždu? Nebo byste se drželi své naděje do posledních sil?

Meg před pár měsíci odjela na Nový Zéland, když se však doslechne o zmizení Oskara, jejího nejlepšího kamaráda a tajné lásky, okamžitě se vrací do rodného Irska s myšlenkou, že ten Oskar, kterého znala, by si nikdy nic neudělal. Začíná ale vidět, že v Irsku se za ty měsíce všechno změnilo. V jejím domě teď bydlí úplně cizí holka, kterou všichni považují za Oskarovu největší kamarádku, lidé popisují zcela jiného chlapce, než kterého Meg znala a především už tu není Oskar. Je tu ale jeho mladší bráška Stevie a společně mají něco, co ostatní ztratili: naději.

„Tenhle únor měl v sobě příslib něčeho nového, příslib plánů a věcí, které jsme doteď ani jeden nedělali – úžasných, jiných, prostě teenagerovských. Nebyli jsme už malé děti a tenhle únor byl plný stovky nejrůznějších možností. A teď veškeré možnosti, co kdy Oskar mohl mít, náhle dramaticky poklesly. Na nulu.“

Když jsem začínala číst Jablečný koláč naděje, nevěděla jsem, co od knihy čekat. Tušila jsem nějaký průměrný příběh pro mladší čtenáře, nicméně po pár stránkách jsem byla příjemně překvapena. Pochopila jsem, že v sobě knížka skrývá mnohem víc, než se může na první pohled zdát.

S nadhledem nejde o nic neobvyklého, příběh o dospívání a jeho těžkostech, pocitu, že o vás nikdo nestojí, o vyřazení z kolektivu, první lásky, první zklamání a zlomená srdce, síla přátelství. Dospívání je tu však podáno v tak jednoduché formě, ovšem v té osobité jednoduchosti je jistá hloubka a upřímnost, která se vás nějakým způsobem dotkne.

„Někdy lidé potřebují, aby je někdo hledal, nebo aby si aspoň kvůli nim někdo kladl otázky.“

Kniha nemá příliš stran, méně než 200, ve kterých toho ale dokázala autorka vepsat tolik v tak málo slovech. Čte se to rychle, stránky mizí pod rukama a člověk je během pár hodin na konci, aniž by si toho všiml. Autorčin styl psaní je velmi příjemný, pochopily by jej i děti, zároveň však jistě kladně zapůsobí i na starší čtenáře. Nenarazila jsem na jedinou scénu, která by mě nudila nebo nebavila, příběh jsem hltala rychleji, než jablečný koláč, jenž jsem si ke čtení přikusovala.

Jablečný koláč naděje je knížka poutavá, jednoduchá a zároveň hluboká a má mnoho myšlenek, nad kterými se sem tam pozastavíte a budete je do noci převracet v mysli. Nejspíš nebudete po přečtení ohromeni tímto dílem a velkolepě lapat po dechu, četbou této knížky ale získáte příjemný zážitek provoněný jablky a muškátovým oříškem, který ve vás něco zanechá a možná trochu změní váš pohled na svět, možná vám jen dodá kapku jablečné naděje, kterou ve svých životech někdy nezbytně potřebujeme.