Camryn a Andrew se potkali na cestě a jejich láska si prošla mnohými strastmi. Když už ale všechno překonali a chtějí jen být šťastní, dostanou další ránu, tvrdší, než cokoli si dovedli představit. Camryn upadá do depresí a potřebuje teď Andrewa a jeho lásku víc než kdy předtím…

Uznávám, že od této knihy jsem čekala dost. První díl – Na hraně zapomnění – byl úžasný, získal si mě i moje srdce, toužila jsem po lásce a životě, jakou měli Camryn a Andrew, toužila jsem po Andrewovi, dočista jsem si ho zamilovala a měsíce nedočkavě počítala dny do vydání Na hraně věčnosti. Nyní lituji, že jsem knihu vůbec četla.

Nějak postrádám vyšší pointu knížky. Připadá mi, že je zbytečná a že jen kazí kouzlo prvního dílu. Když už přečkáte otravnou, nešťastnou, věčně deprimovanou Camryn, příběh se hrne kamsi nikam. Marně jsem v tom hledala nějaký celkový příběh, celkovou myšlenku, autorčin záměr – ale nic.

Úplně bych však knihu nezavrhovala. Najde se tam pár pěkných myšlenek, jednotlivých úseků, které se skutečně zalíbí. To, co knize chybí, je celistvost. Jednotlivé úryvky a výkusy – skvělé. Jako celek? Ne, určitě ne nic dobrého. Nicméně jako velký plus dávám Andrewa Parrishe, ten chlap je prostě kus dokonalosti.

Jak jsem již zmínila, sepsání tohoto dílu mi přišlo zbytečné a jen tak na doplnění. Asi tuším, o co se autorka pokoušela, chápu, že chtěla navázat na úžasný příběh, jenž si získal srdce tolika čtenářek – včetně mého. Ale tak úplně se jí to nepovedlo. Bohužel se jedná o jeden z těch případů, kdy se druhý díl prvnímu zkrátka nemůže rovnat.