Uh. Chtěla jsem napsat krátkou báseň a „trochu“ jsem se rozepsala. Každopádně něco vzniklo a tudíž mi dovolte představit vám Baladu o Dívce a květu. Snad se bude líbit. Přeji všem kdo třeba ještě nespí dobrou noc, NikaRoovy.
Už je to vážně mnoho let
kdy sedávala dívenka
na lavičce, v ruce květ.
Ta lavička už tam ani není
příroda již v prach ji mění.
.
Ten dívenky krásný květ
však stále leží ukrytý
stále ho hledá celý svět.
Však květ vzal si své oběti
ve své ledové objetí.
.
Hledali lidé mnoho let
tu dívenky vzácnost,
hledali vzácný květ.
Nikdo ho nenašel
a kdo ano navždy z naší země sešel.
.
Hledači zůstali ztraceni
nikdo nevěděl kde hledat je.
V srdcích manželek byli pohřbeni
a za to vše mohl dívenky květ,
který se hledá již tolik let.
.
Nikdo z lidí ale neví, co dívenka věděla
bylo to její tajemství.
Nikomu jej nesvěřila.
Ten květ na louce neutrhla
od smrti jej dostala.
.
Je to už mnoho a mnoho let
A smrt stále bere, co jí patří
A pomáhá jí v tom ten květ.
Část sebe do něj vložila
Tím stovky mužů pohřbila.
.
Květ vdechl je pod své lístky bílé,
zmrazil je, zabil je, pouhým dotekem.
A smrt tím nabírá na síle,
bere si víc a víc obětí
ve své ledové objetí.
.
Dívenka sedí teď za oknem ztrápená
smrt dala jí věčný život
byla to krutá výměna.
Za věčný život dívky bledé
si smrt každý rok muže odvede.
.
A ta bledá dívka se teď trápí
jak ráda by vše vrátila
ve své vině se utápí.
Je tak sama, viděla smrt všech,
na matce, na otci již vyrostl mech.
.
A ona stále po zemi chodí
smrt bere si oběti
s vše jen a pouze kvůli ní.
Že vzala si od smrti ten vzácný květ,
který jí daroval, tisíce let.
.
Dřív byla hloupá, teď je to jiné, už nechce žít
Cítí se zrazená, víc jak kdokoli
Tolik přála by si zemřít.
Však její život skrývá květ
a bude skrývat ještě mnoho let.
.
Na tváři stéká dívence slza
smuteční píseň děti zpívají.
Chlapec depresi na housle vrzá.
„Smrt je všude, všude kolem
jen mě se vyhýbá honem!
.
Ach, modlím se ke smrti
mám jedno přáni
vem si mě, pojmi mě obětí!
Život mě nebaví, všude smutek jen!
A tak tě smrt prosím, jen si mě ven!“
.
Křičela dívenka z plných plic
čekala co stane se
však nestalo se nic.
Když naději nadobro dívka ztratila
holuběnka černá se před ní zjevila.
.
„Tys hloupá holka, zas a zas
prosíš smrt o konec
však poslouchej můj hlas!
Smrt jasně se zmínila
kam život tvůj ukryla.
.
Ten prokletý, zlý a mocný květ
jež všichni tolik hledají
skrývá tvůj život tolik let.
Tak utíkej, najdi ho a květ znič
A když to nevyjde, pak teprve křič!“
.
Dívenka vstala na ta slova hned
A běžela do dálky
Běžela hledat ten květ.
Prošla všechny pouště, jezera, lesy
„Ach kvítku, zkázo má, ach květe, kde jsi?“
.
Už dávno prošla celý svět.
Teď sedává na kámen,
nenašla, nenašla ten květ.
Už uběhlo znovu mnoho let
však stále nenašla dívenka květ.
.
Najednou ozve se známý hlas,
dívenka k němu hlavu stočí.
„Hloupá jsi dívenko, zas a zas
kam dala smrt květ tvůj, nevíš zas a zas!“
„Jistěže tohle vím, za můj pás!“
.
Jak ta slova slyšela,
už jak na to ví
hned pás svůj na zem shodila.
Tam skrytý byl tak dlouho, spoustu let.
Tam skrýval se tu dobu smrtící květ.
.
„Život byl krásný, když byla jsem živá
to s tímhle květem skončilo.
Nechť Panenka Marie, zda se na mě teď dívá
mi mé zhřešení odpustí
a za matičkou mě propustí.“
.
S těmito slovy dýku zvedá,
tiše si zpívá naposledy.
A pak už povinnost jí nedá,
dýku do květu vrazila,
tím život svůj navždy skončila.
.
Už je to mnoho a mnoho let
už nehledá nikdo smrtící květ.