Němá

Báseň, kterou jsem napsala včera. 🙂 Budu hrozně moc ráda za komentář. 🙂 Mimochodem, teď mám jarní prázdniny, takže na vás budu mít víc času! 🙂

Déšť ještě neustal

Peřiny tvoří hranici vesmíru

Na hodinách vidím vlastní ručičky, které se zastavily

Neochotně odpovídám, ačkoli se nikdo na nic neptal

Pod stolem schovávám svou pošlapanou víru

Mí plyšoví přátelé vlastně nikdy nedýchali

.

A to zjištění bolí

A to zjištění rve mi srdce

A mé hlasivky odmítají křičet, protože mají strach

Dokonce hlasy v mých uších nejspíš navždy oněměly

Mé naděje se v krbu vedle v pokoji proměnily v prach

Ty jsi všechny své city zavřel do kovové klece

Klíč upustila jsem ze skály

.

To ty jsi to tak chtěl

A já se ti vlastně vůbec nedivím

Chci do tmy křičet: „Dáte mi klec i na moje city?“

Ale příliš se bojím, že hlas by se mi chvěl

Tak dál mlčím a čekám, že mi jednou někdo odpoví

Kde jsi ty?

12 Replies to “Němá”

  1. Velmi povedená báseň :). Opravdu. Líbí se mi, že mezi řádky dokážeš dát další slova, i když tam ve skutečnosti nejsou (nevím, jak to mám říct jinak). Jsi moc nadaná básnířka.

  2. A zase tu je další důkaz jak je naše NikaRoovy skvělá 😉 Nehorazne se ti povedla 😉 Doufám že uděláš sborník svých básniček 😉

  3. pááni, to je krása. Naprosto úžasné! Vždycky, když si od tebe něco přečtu, tak si říkám: „Tak holka, a můžeš se jít s těmi svým pokusy zaharabat.“ :DD Fakt nádhera.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *