Ni Hao! Konečně další kapitola! Já vím, že mi to hrozně dlouho trvalo, promiňte, ale nějak se mi v tom ošklivém počasí nechtělo nic dělat. Ovšem dnes ráno je tak moc krásně, že mě to zcela pobízí a dává tolik inspirace. Že by už přicházelo jaro? Ach, to by bylo krásné. V takové té přechodné době se zimy do jara se mi píše vždycky nejlépe. 🙂 Mám se vážně skvěle, mimochodem. Mám dneska takovou tu usmívací náladu, kdy mám ze všeho radost, všechno je hezké a jsem tolik šťastná. Mimo to, mohli jste si všimnout, že jsem uzavřela spolupráci s nakladatelstvím Galatea a nakladatelstvím Omega, z čehož mám velkou radost! 🙂 Taky se mi vrací do hlavy spousty nápadů na příběhy, což mě těší ještě víc. Těším se teď ze spousty věcí. Mám se hrozně fajn. A myslím na vás, moji milí. Snažím se být aktivní, i když se mi to poslední dobou moc nedařilo, taky bych chtěl pro vás vymyslet nějaký hezký projekt, třeba v rámci Duše pisálka, ale zatím mě nic nenapadlo. Doufám, že jaro přijde a daruje mi nápad! 🙂 Každopádně na jaro plánuji zase další soutěž na Duši pisálka, podobnou jako tu minulou, aby vznikl další sborník. Máte nějaké návrhy na tématiku sborníku? Tentokrát by to byla próza. 😉 No, já vím, už moc mluvím. Mějte se krásně, mám vás moc ráda! 🙂

Věnováno Ruppimu, protože se prostě tolik těšil 😀

VII.

Ta myšlenka se jí zrodila v hlavě už před lety, krátce po svých šestnáctých narozeninách. Na světě je mnoho špatných lidí, kteří si neváží života. Kteří si zaslouží potrestat, ale žijí si dál, protože není kdo by to udělal a jak. Měla velký sen – změnit svět. Ačkoliv postupně a dlouze, nějakým způsobem ano. Nemohla žít s nečinností.

Její nápady byly skvělé, ale sama netušila, jak je všechny zorganizovat. Byla osobou s čistou duší, která doufá v dobro a chce jej probudit i v ostatních. Lidé to o ní vždy říkali. Ta milá. Ta hodná. Ta ochotná. Kouzelná žena. Tak se spojila s Veronicou, svěřila jí své myšlenky a Veronica se jich chytla, některé mírně předělala, něčemu vyčetla zápory, navrhla další věci, se kterými Jessica ne vždy souhlasila, ale postupem času zjistila, že Veronica není zrovna někdo, koho by šlo ovládat.

Nakonec to oběma vyhovovalo. Jessica nemusela vidět to zlo, jen čekala s dobrým pocitem, že z toho všeho vzejde něco dobrého. Proto se jí srdce šíleně rozbušilo, když obdržela hovor od  Veronicy.

„Jsi si tím naprosto jista?“ ujistila se.

„Naprosto. Splnil vše. Prošel vším, čím projít mohl. Terry dokončil první polovinu trestu. Úspěšně. Je připraven, Jess.“ Z Veronicy přímo chrlilo nadšení, ale také nervozita.

„Zítra odpoledne přijdu a ujistím se sama. Připrav to tam pro mě.“

Veronica souhlasila, rozloučila se s kamarádkou a zavěsila. Poté se vydala ze svého pokoje dolů do kuchyně, kde seděl Andrian s Juliet na klíně.

„Kde všichni jsou?“ zeptala se a Juliet k ní otočila hlavu. Andrian si netrpělivě oddechl.

„Denis je dole s Kaytlin. Aron je u sebe,“ odvětila Juliet.

„Andriane dojdi pro ně.“

„Proč já?“

„A ať  si pospíší.“

Andrian Juliet s prudkostí odstrčil a rychlým krokem se vydal dolů. Zanedlouho se všichni sešli dole v kuchyni. Veronica je pobídla, aby se posadili, sama však zůstala stát.

„Teď mě všichni dobře poslouchejte. Jsem si téměř jista, že Terry je připraven přejít do fáze dvě. Všichni víme, co to znamená. Splňuje veškeré požadavky, splnil každou zkoušku. Teď už zbývá jen jedno. A to je schválení. Jessica se chce sama přesvědčit, přece jen Terry je první, u koho se nám – přesněji řečeno mě – to podařilo. Nesmí dojít k chybě – jako kdybych dělala chyby. Každopádně zítra odpoledne se tu objeví Juliet.“ Všichni zatajili dech, jen Aron bolestně zavřel oči. „Vy neznáte Juliet. Ona je… dost komplikovaná a zvláštní osoba. Takže až přijde, nesmí se ozývat žádné zvuky. Zařiďte, aby všichni tam dole byli úplně zticha, rozumíme si? Všechny nástroje schovejte. A mohli byste také trochu uklidit. Denisi, připravíš něco k jídlu. Zítra nestojím o žádné vaše hádky, o žádné vaše nadržené chování a perverzní poznámky. Rozumíme si? Skvělé. Můžete začít. Zítra dopoledne si to zkontroluji.“

Veronica zamířila pryč z místnosti.

„A co jako budeš dělat ty? My tu máme makat a ty si jdeš kam?“ ozval se Andrianův otrávený hlas.

Veronica se pomalu a s klidem otočila. „Andriane, poslední dobou mi lezeš na nervy. Štvi mě ještě chvíli a najdu si za tebe náhradu. Nezapomeň, že není nikdo, kdo by tě postrádal. Tvojí mrtvoly zakopané na zahradě si nikdo nevšimne.“

„Nemáme zahradu,“ ušklíbl se Andrian s nervozitou v hlase, protože moc dobře věděl, že Veronica je něčeho takového schopná.

„Nezahrávej si se mnou, Andriane.“

„Ale no tak. Jak bys mě vůbec ty zvládla zabít?“ riskoval a uvědomoval si, že rozhněvat si Veronicu není nic pěkného, ale přes veškerou svou hrdost si nemohl pomoct.

„S radostí bych jí pomohl,“ zavrčel Aron a Veronica se na něj usmála.

„Teď už ale začněte. Já musím jít. Přijdu ráno. Ať je všechno podle mých představ.“

Už nikdo nic nenamítal a Veronica opustila dům. Začínalo se pomalu stmívat. Veronica se procházela ulicemi města a věděla přesně, kam má namířeno. Zastavila se u známého domu a zazvonila. Brzy se dveře otevřely.

Charlieho hlava vykoukla a na jeho tváři se objevil překvapený výraz. Oči se mu rozjasnily a musel se usmívat.

„Můžu dál?“ zeptala se Veronica a protáhla se kolem něho, aniž by čekala na odpověď. Charlie zavřel dveře, a následoval Veronicu, která se posadila v obývacím pokoji. Charlie trochu zrudl a bylo mu lehce trapně, jelikož neměl zrovna uklizeno, navíc měl na sobě jen hloupé tričko na spaní a trenýrky.

„Ehm, promiň, nečekal jsem návštěvu,“ prohodil a porozhlédl se po pokoji, který vypadal vskutku příšerně. Veronica mávla rukou. „Omluv mě, měl bych se obléknout.“

„To je dobrý. Už takhle máš oblečení až, až,“ ušklíbla se a Charlie semkl rty v tenkou linku.

„Tak pokud ti to udělá radost, můžu se svléknout,“ zavtipkoval Charlie, ale zdálo se, že Veronica je z toho nápadu nadšená. Rozpačitě se zasmál a posadil se vedle ní.

„Nevadí ti, že jsem přišla?“ zeptala se.

„Ne, jasně, že – “

„To byla jen formální otázka,“ přerušila ho. „Nemusíš odpovídat, já přece moc dobře vím, že ti to nevadí. Minule jsem se toho o tobě dozvěděla tak málo! Mluvil jsi téměř jen o svých přátelích, ale dneska chci slyšet něco o tobě,“ usmála se Veronica a sundala si kabát.

„Neměla bys ty povědět něco málo o mě, aby to bylo fér?“ namítl Charlie.

„Já většinou nehraju fér, Charlie.“

Charlie chtěl zaprotestovat, ale nemohl jejímu pohledu prostě nešlo říct ne. „Když na mě není moc zajímavého.“

„Ale jistěže ano! Co tě baví, Charlie? Co máš rád?“

„No, no, tak dobře. Ehm, chodím ven s kamarády. A… když jsem doma, koukám na filmy a tak. Éh, taky hraju na kytaru. A – “

„Vážně?“ Veronica na něj vyvalila oči s obličej se jí rozzářil. „Zahraj mi něco, Charlie!“

„No, já nevím…“

„Prosím! Prosím, moc bych chtěla. Udělej to pro mě, Charlie.“

Charlie se zhluboka nadechl. „Dobře. Hned jsem tu.“

Odešel z místnost a za chvíli se vrátil s kytarou v ruce. Pohlédl na Veronicu, pak pohled rychle stáhl a věnoval jej strunám. Začal hrát píseň, kterou Veronica nikdy neslyšela. Přispěl k tomu svým hlasem a během chvilky Veronice proběhla hlavou myšlenka, že je to ta nejkrásnější píseň na světě. Dívala se na něj, poslouchala a najednou jako kdyby svět přestal existovat. Jediné, co její mysl dokázala vnímat byly něžné akordy, které ji hladily na srdci a jeho hlas, který její srdce sevřel a odmítal ho pustit. Přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila a ona mohla poslouchat tu píseň navěky věků. Ale brzy struny dozněly.

„Tak co myslíš?“ zeptal se Charlie pohlédl na ni. Veronica chvíli nic neříkala. Jen mu opětovala pohled a napadlo ji, jestli někdy viděla krásnější oči.

Co to se mnou je? zavrtěla hlavou a hlasitě vydechla.

„Jsi vážně dobrej, Charlie,“ mrkla na něj, Charlie se usmál a odložil kytaru.

„A v čem jsi dobrá ty?“ zeptal se při další snaze o záhadné Veronice něco zjistit. „Nechceš mi to taky ukázat?“

„A kdy?“ pousmála se Veronica.

„Třeba hned.“

„Ale nejspíš mi to zabere o něco víc času než tobě tvá píseň.“

„Máme celou noc,“ prohodil Charlie.

„To neříkej dvakrát. Mimochodem, už ti někdy někdo řekl, jak moc sexy jsi, když hraješ?“

„Ne, to neřekl. Vsadím se, že až mi předvedeš co umíš ty, budeš taky dost sexy. Teda, ty jsi fakt sexy vždycky, ehm, jen… při tom budeš určitě taky moc sexy, totiž…“

„Ani si nedokážeš představit, jak nehorázně sexy jsem při tom, co umím ze všeho nejlépe,“ zašeptala, přitiskla se k němu a políbila ho na chvějící se rty.