Je noc, pomalu se blíží půlnoc a já sedám k sešítku a skládám básničku. Nazvala jsem jí Moře v slzách… Ať se líbí…
A ještě něco! Tohle je poslední článek ke kterému můžu říct, že byl napsán v březnu 2012! 😉
Všechno je pryč
a tak jen stojím na kraji útesu,
Co dělat víc
když vím že už víc nesnesu?
.
Podemnou moře hučí
o skálu stále buší divoké vlny
ten pohled mě ničí
když vím že je navždy ztracený
.
Když smutno mi bylo
když po mé tváři stékaly slzy
nic mi nepomohlo.
Jen on, proto mě to tolik mrzí,
.
že jsem jej hodila
a jak vítr jej odnesl jsem mlčky sledovala
však vím že jsem musela
abych všechny vzpomínky v moři utopila.
.
Vzpomínky ukryté
v mém blankytně modrém kapesníčku.
Slzy navždy mořem smyté
však zpívají o útesech písničku-