Měla jsem před sebou ještě dlouhou cestu. Otec se bál, vyslat mě na ni. Já jsem ho neposlechla. Nejsem sice zručný bojovník, ale postarám se o sebe.

Popošla jsem dopředu a rázem jsem zakřičela. Omdlela jsem. Když jsem se probudila, zasténala jsem bolestí. Bolela mě noha a nemohla jsem se postavit. Chtěla jsem zavolat o pomoc, když mi někdo zakryl ústa. Nemohla jsem se nadechnout. Pomalu mi docházel kslík. A pak jsem spatřila světlo a v něm tmavou postavu.

„Mami?“ zašeptala jsem nevěřícně. „Co tu děláš, ty máš být přeci mrtvá?“

Matka se usmála. „Vždyť jsem. Ale ty taky, zlatíčko.