Víš. Já vím, že moc dobře víš, co bodá a bodá a bodá. Jen nevím, nemám zdání, kdo jsi. A mám malý strach, že ty to nejspíš nevíš taky. A mám velký strach, že ty to víš. Není zapotřebí to rozebírat. Pojď, upadneme spolu do zapomnění a sen je věčný. Možná jsem si tě vymyslela. Možná jsem já vymyšlena tebou. Kdo ví, když ne my a když Bůh není?
cítím jak má duše pláče
někde uvnitř
je tak sama
v mém nudném těle
uvězněna
každý nádech do ní bodá
její slzy moje oči
jak okna opuštěného domu
z kterých prší do ulic
bez povšimnutí je bere voda
svět se dál svým tempem točí
v tom proudu je to holé nic
dům brečí skrze rozbitá okna
tak jako má duše skrze oči
a jen tak stojí
a je na spadnutí
a má strach – tolik se bojí
až jednou přijde pád
a já vím dobře jak se cítí
s každým nádechem
a každou slzou
má duše křičí vyděšeně
otázku nahlas nevyřčenou
tu která trápí mě samou
až přijde pád
co zbude ze mě?
Proboha to je tak nádherný…
Cítíš ten vánek, co vane skrz zavřené okno a v rukou, které vlastně nemá, pevně svírá, nese dík?
Okno bylo otevřený. B)
:DDD
Úžasné, nemám slov 🙂 😉
Ahoj, moc pěkné . 🙂 Myslíš, že se v tobě ukrývá velký potenciál, jen nerozumím tomu, proč všichni mladí spisovatelé cpou do svých příběhů za každou cenu cizí jména, jakoby se snad styděli za to, že jsou Češi. To je asi tak jediná výtka, jinak tě nemohu nic než chválit.
Teď mám rozepsané dva příběhy, přičemž jeden je ovšem z českého prostředí a většina se jej odehrává v Praze, chtěla bych dát do svých příběhů i něco českého. 🙂 Druhý je z jiného světa, takže to je trochu jiná 😀
Jinak moc děkuji :))
Já. Asi. Omdlím. 😀 Jsem z tebe totálně hotová 😀 Já vím, že už jsem to říkala, ale prostě miluju tvoje básničky! Úplně se mi rozbušilo srdce.. :DD