Název: Já, písničkář 2

Autor: Tomáš Klus

Počet stran: 88

Nakladatelství: CooBoo

Tomáš Klus, před pár lety zpíval chlapecké písničky jen s kytarou za pět pětek. Dnes ho zná téměř každý, s Jirkou Kučerovským dělá turné a jejich koncerty jsou do pár hodin rozprodané. Ne nadarmo je držitelem Zlatého slavíka, ale když si sednete s čajem a zaposloucháte či začtete se do jeho textů, dojde vám, že Tomáš vkládá do textů také své zlaté srdce.

V knížce je k nalezení celkem 26 písniček rozdělených do dvou částí podle cédéček – Proměnamě a Racek. Všechny jsou doplněny notovým zápisem a akordovými značkami.

„Proměnamě není nic, co by se odehrálo naráz (její nedílnou součástí je proto i Racek) a co by bylo výhradně jen záležitostí mého života. Prakticky se odehrává v každém z nás.“

Když si pustíte hudbu, pak jsou po hudební stránce Proměnamě i Racek rozhodně o krok napřed nežli Tomášova předchozí alba, přibyly nástroje a je to rozdíl oproti Tomášovým začátkům, kdy mu jako hudební doprovod stačila akustická kytara. Je ale pravda, že jsou to písničky složitější a pro držitele zpěvníku je náročnější je zahrát. Avšak mě toto skvěle pomohlo, donutilo mě to zase se naučit něco víc a stále se hudebně zlepšovat.

„Až přetlumočím do šepotu křik, až ti krůpěj potu padne na pupík, budu si tě sytě snít, hnít, s tebou věčně být. Ne-li já, nikdo jiný ať není, hořké jsou sliby žárlení, zločiny z vášně, znáš mě, nenech se otrávit.“

Racek je podle mě taková ta část, kdy v textech lze spatřit, že Tomáš už našel v davu ztracenou hlavu a z chlapce se stal mužem. Název je podle Čechovovy stejnojmenné hry, která Kluse inspirovala k napsání čtyř písní – Nina, Trigorin, Arkadina a Treplev. Tyto čtyři písně Tomáš dle svých pocitů napsal jako pohledy ústředních postav hry – Nina Zarečná, Boris Trigorin, Irina Arkadinová a Konstantin Treplev. To se mu, myslím, povedlo a bylo zajímavé sledovat nitky, kterými jsou tyto písně vzájemně protkány. I ostatní písně Racka však rozhodně nezklamaly.

„Mé tělo sevřela chapadla Arkadiny. Duše je racek, létá u jezera. Či je to naopak? Víte, bývám proměnlivým. Stal jsem se rukojmím plnícího pera.
To do vás vtiskli andělé lásku Boží a já si stelu v předpokoji pekla. Já pro vás, Nino, život nepoložím. Pročpak jste tenkrát přede mnou neutekla?“

Proměnamě… to je trochu jiný oříšek a je skutečně vidět obrovský skok. Zdá se, že Tomáš našel sám sebe, texty těchto písní v sobě mají dost o osobním rozvoji, o hledání Štěstí a o úctě Příběhu každého z nás, o jedinečnosti Bytí, jednotě a Bohu. A tohle všechno dokáže Tomáš ve svých textech podat takovým způsobem, který učaruje.

„Asi jsem dnes zjistil, co ta Proměnamě vlastně znamená. Já jsem se totiž kvůli vám nejspíš proměnil v husu.“

Než se vrhnu na shrnutí, musím pochválit výborné grafické zpracování. Knížka je doprovozena jednoduchými, ale skvělými ilustracemi, které nabádají k lehkému úsměvu. Co se týče, obálky, naprosto žasnu. Po grafické stránce si to nemohu vynachválit.

No… ono tomu ostatně po ostatních stránkách není jinak. Tomáš Klus bude vždy pánem mého srdce, jeho texty s čarovným poetickým nádechem, které jsou navíc obohaceny, úžasnou hudbou, budu vždycky milovat a zpěvák bude mít napořád můj obdiv a věčný dík. Je krásné zaposlouchat se do jeho písní, ale vzít si do ruky zpěvník, začíst se to toho jako do poezie a pochopit všechny významy jeho slov a nakonec si písničky sami zahrát, ať už jen tak pro sebe, nebo s přáteli u ohně, je neobyčejný zážitek.

„Slova tebou zahanbena přivírají víčka, neboť není jediné, kterým lze tě shrnout.“