Název: Dědička (Svět Tryllů #1)

Originální název: Switched (Trylle #1)

Autor: Amanda Hockingová

Počet stran: 310

Nakladatelství: Fortuna Libri

Wendy si na život před svými šestými narozeninami vůbec nepamatuje. Poslední, co jí uvízlo v paměti, je vzpomínka na matku, jak se jí pokusila zabít na oslavě šestých narozenin se slovy, že je Wendy zrůda, že není její dcera. Od té doby její matka žije v ústavu a Wendy s bratrem Mattem a tetou Maggie, kteří to s ní vůbec nemají lehké. Ačkoliv se dívka snaží, je problémová teenagerka. Vždycky věděla, že je jiná a často přemýšlela, zda nakonec tehdy její matka neměla pravdu a nebylo by lepší, kdyby ji skutečně zabila. Tyto myšlenky se jen utvrdí, když Wendy potká Finna – nového chlapce, který ji neustále sleduje…

Wendy se s Finnem seznámí a dozví se, co je skutečně zač. Je podvrženec a skutečně do této rodiny nepatří. Wendy však Maggie a Matta miluje a odmítá s Finnem odejít. Pak se ale ukáže, že tu už pro ni není bezpečno a nakonec s Finnem přece jen odchází. Dozvídá se, že ve skutečnosti člověk skutečně není – je troll, neboli Trylle, jak si moderní komunita těchto bytostí říká. Přichází do světa Tryllů a čeká ji úplně nový život. Wendy ale nečekala, že její osud bude natolik složitý. Nejen že je bytost z legend, děvče zjišťuje, že je navíc i princezna a jednou se má stát královnou a celému světu Tryllů vládnout…

Kniha je vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky, která mě upřímně celou dobu trochu štvala. Wendy se často chová jako dítě, je naivní, tvrdohlavá a absolutně neschopná. Většinu knihy jsem myslela, že ji něčím přetáhnu po rozcuchané hlavě, protože její věčné fňukání bylo neskutečně otravné. Ostatní postavy už tak špatné nebyly.
Finn je takový typický případ tajemného a, jak se časem ukáže, úžasného kluka, do kterého se nelze zamilovat, který je vždycky gentleman a navíc fakt sexy. Nedalo by se říct, že bych si jej nějak extra oblíbila, protože je to tuctová postava, můj vztah k němu je čistě neutrální.
Jinak jsou na tom Rhys a Matt – ty dva jsem si hrozně oblíbila. Každý z nich je úplně jiný, ale zároveň jsou tak moc stejní a já z nich byla paf. Brala bych kteréhokoli, nejradši bych si nějakého z nich do něčeho zabalila a odnesla si ho domů.
Amanda Hockingová nám nabízí celou řadu hodně zajímavých postav, za zmínku stojí například Elora, královna Tryllů, která je ledová a tvrdá, ale něco pod tou svou kamennou maskou jistojistě skrývá a já bych hrozně ráda věděla co.

Knížka je rozhodně velmi čtivá. Nedělá problém ji přečíst za dvě odpoledne, čte se skoro sama. Amanda má dobrý styl psaní, který si udrží čtenáře a v žádné pasáži ho nenudí. Na druhou stranu je celou dobu takový vyrovnaný. Nenabízí žádné akční scény, ničím vás kniha nešokuje, nepřekvapí, nedonutí vás tajit dech. Ději rádi přihlížíte – ale nemá tu sílu, aby vás do sebe vtáhl. Co se týče příběhu – byl zajímavě neoriginálně originální. Přišlo mi to trochu jako mix tuctové nadpřirozené YA, Harryho Pottera a Princezniných deníků. Originalitu vidím v tom, že tentokrát je hlavní hrdinka a celé dění postavené na té zlé straně, na straně záporných hrdinů, ať si to hrdinové přejí či ne. Byla to docela příjemná změna.

Dovolím si zmínit povídku, která je přiložena ke knize. Povídka s názvem Vittra útočí má několik stránek a hlavní postavou povídky je Loki – chlapec z komunity zvané Vittra, jenž se snaží Wendy dostat. Tohle povídka mi dala ve čtyřech krátkých kapitolách vše, co kniha nedokázala. Akci, možnost vžít se do děje. Smůla je, že krátce děj skončil. Navíc v povídce nebyla žádná otravná Wendy, dle mého názoru byla tahle povídka lepší, než celá kniha. Za tuhle povídku tedy přičítám Amandě jedno velké plus.

Od knihy jsem nečekala nic velkého a ani jsem se toho nedočkala. Nejsem zklamána, ale ani příjemně překvapena. Na rozjezd trilogie je to dobré, takový průměr, u kterého upřímně doufám, že se rozjede a další díly budou lepší. Pokud si chcete odpočinout u knížky a přečíst si nějakou zajímavou YA, zkuste Dědičku, není to vůbec špatná společnice pro jarní odpoledne.