Hihi, je tu další kapitola téhle nelidské kraviny… V hlavních rolích: Dominick, Virwen a Jimby… Ať se líbí…
PS: Nebojte se, nezešílela jsem, Líba tam bude… 😀 (v cč)
.
Gryzela… Hannah… Hylda… Iana…
Opravdu mi to začíná lézt na nervy. Ale bohužel- člověk (či co vlastně jsem) si nevybere mozek co si volí aktivity. Ano, znělo to jako naprostá kravina, ale je to pravda. Musím říct, že v dnešním snu jsi mě poněkud dopálila. Už…. Už skoro jsem věděl co můj nekončící život vlastně znamená a najednou bum! A já jsem vzhůru. Nemohla sis s tím vysvětlováním trochu pospíšit? Nu, ale… Nic ti samozřejmě nevyčítám, má drahá…
Protože ty za to přece nemůžeš. Je to určitě moje vina, že jsem se musel probudit. Odpusť mi prosím má slova, nepřemýšlel jsem nad nimi… No, dnes byla má procházka ještě divnější… Šel jsem se projít, ven z města. A co jsem neuviděl! Pískoviště… Raději nechtěj vědět, co se mi vybavilo. Ach ano, drahá, hádáš správně!
Vzpomněl jsem si na Líbu a rozplakal jsem se steskem, zachtělo se mí Pískové restaurace. A tak jsem se posadil k tomu klukovi, co tam seděl a navrhl jsem mu, že si uděláme tu restauraci. Jmenoval se Jimby. Strávil jsem s Jimbym celé odpoledne,bohužel jsme nic neprodali… Řekl jsem mu, že se stavím zítra a zase si budeme hrát. Že třeba to bude s prodejí lepší. (Ne, vůbec se nechovám jako malé dítě ale být osmnáctiletý už mi vážně lezlo na nervy!) Ovšem Jimby nemůže očekávat, že náš podnik bude mít ětší úspěch než Písková restaurace u Líby a poskoka, jak to Líba pojmenovala… Na Líbu prostě nikdo nemá…
Kromě! Kromě samozřejmě tebe, má drahá… Ach jo. Těším se na dnešní noc. Třeba se mi konečně objasní, jak to se mnou a mým věčným životem vlastně je.
Dnes ráno jsem byl kvůli tomu snu tak nervózní, že jsem si musel v kuchyni zapnout stav bez tíže. Potřeboval jsem se projít vzduchoprázdnem, abych se uklidnil. Bohužel se to zase všechno pokazilo, když jsem stav bez tíže vypínal. Snad si sama dokážeš představit, jak to dopadne s veškerým nádobím létejícím ve vzduchu, když na něj zase začně působit gravitace. Ach jo, to už je můj osud!
Ovšem, víš, co je na tom úplně nejhorší? Myslím, že vím, kdo v tom má prsty. Ach ano, má drahá, hádáš správně. Cítím v tom Líbovinu! Ta Líba už mi vážně leze na nervy! Hm… Nepřipadá ti, že poslední dobou mi všechno leze na nervy? Ale to mi dost leze ne nervy! Sakra! Můj život mi leze na nervy… Zdá se, že jsi to jediné dobré, co mě v životě potkalo… (A Líba- buď zticha!) Raději ukončím tyto řádky, nebo se zfackuji ještě víc…
S láskou,
Dominick