.

„Tak co naplánujeme na zítra?“ zeptal se vesela Mike. Thomas zdvihl havu a pokrčil rameny.

„Mohli bychom si zajít na sjezdovku, co myslíš? Určitě by to za to stálo, když už jsme tady. Bude sranda!“ navrhl Mike a zasmál se. Odhrnul si světlé vlasy z čela a posadil se na postel. Thomas znovu pokrčil rameny.

„Třeba…“ kývl a sklonil hlavu.

„A v kolik vyrazíme?“ zeptal se znovu Mike a vesele se ušklíbl.

„Nevim, v devět?“ navrhl Thomas bez zájmu a povzdechl si. Mike se tentokrát zamračil.

„Děje se něco, kámo?“

„Ten Chris mi leze na nervy… Všiml sis, jak se na něj Kayla dívala?“ řekl poněkud rozzlobeně a pronikavě se na kamaráda zahleděl.

„No tak… Nebyla jediná. Katrine na něj taky nekoukala zrovna s odstupem, ale nenechám si tím zkazit prázdniny. A to je důvod, proč by jsme je měli vytáhnout, kámo!“ Na Mikově tváři se znovu objevil úsměv.

„Ale stejně to bylo divný… Hlavně, když pak Kayla omdlela. Tobě to fak nepřišlo zvláštní? Hele… nevim jak tobě, ale docela mi to leze na nervy. A navíc ten Chris se díval na ní. Tak… já nevím. Ale každopádně mě dost štve,“ mumlal Thomas, v očích mu pohrávaly blesky vzteku.

„Hele, Tome. Kayla je tvoje holka. Tak si to dokaž! A… vezmi ji na u sjezdovku. Podívej se na ten plakátek, prý tam mají skvělý bufet s občerstvením a koukj na tu lanovku!“ Mike mu cpal plakátek až pod oči, že se i Thomas zasmál.

„Tobě jde prostě jen o to abychom šli na tu sjezdovku, co?“ ušklíbl se už tochu uvolnějí.

„Jak ty mě znáš… No půjdu to oznámit ostatním, jestli souhlasí.“

Zvedl se a vydal se ke dveřím. Když někdo zaklepal. Otevřel a vkouzlil na tváři zářivý úsměv. Stála tam Maria, zdála se trochu rozušená.

„Ehm… Chtěla jsem se zeptat, jestli vám tu něco nechybí a… no… Jestli máte hlad tak za pět minut bude večeře…“ zamumlala a vydala se k odchodu.

 

o0o

 

„Kde jsi byla?“ zeptal se Darren, když za sebou Maria zavřela dveře a posadila se k němu na postel. Maria vydechla.

„Byla jsem u těch dvou kluků. Zjistila jsem, že hodlají zítra na devátou vyrazit na sjezdovku…“ sdělila mu. Darren stáhl rty v tenkou linku. „A co jsi ty vymyslel s nimi?“ dodala.

„Zatím nic moc… Ale teď vím jedno jistě. Za žádnou cenu odtud nikdo neodejde. To je ti doufám jasné? Dohodni se na tom pak i s Chritopherem…“ Maria kývla.

„Můžu pro tebe ještě něco udělat?“ zeptala se. Darren se pousmál. Přistoupil k ní blíž a něžně jí do ucha zašeptal:

„Možná…“ A pk ji vášnivě políbil. Ona mu vyšla vstříc.

 

 

o0o

 

Kayle dělala Sussanah starosti. Ještě si s ní za ten den nemohla promluvit. Na večeři Sussanah nepřišla. Ptala se na ni Juliet a ta jí řekla, že Suss nebylo dobře, ale že víc s ní mluvit nemůže, protože Kaylin osud je v rukou zla… Tyto řeči už Kayla nebrala vážně. Šla za Sussanah na pokoj, ale dveře byly zamčené a nikdo neotvíral.

Co když jí Juliet něco udělala? Napadlo jí. Ale zvrhla to. Juliet byla… divná. Ale že by byla schopna někomu úmyslně ublížit? To snad ne… Nebo ano? Raději na to ani nechtla myslet. Potřebovala být sama. Posdila se na konec chodby k oknu a přemýšlela. Bude se jí o něm, zase zdát? Při téhle myšlence za sebou uslšela kroky. Ryhle se otočila. Za ní stál on. Musela uznat, že vypadá v tom šeru vážně sexy… I když to on vždycky…

„Ahoj,“ pousmál se. „My se vlastně ještě neznáme, já jsem Darren. Christopherův bratr.“ Podal jí ruku na přivítanou. Ztuhla. Cítila to. Byl to on. Proto jí Chris připadal tak cizí, protože Chrise neznala. To o Darrenovi se jí každou noc zdálo, to Darren vyplňoval pokaždé, když zavřela oči, její nevyslovené touhy… Zamrkala.

„Já… já jsem Kayla,“ vyhrkla nakonec a věnovala mu zářivý úsměv.

„Já vím…“ zašeptal a i on se na ni usmál. V Kayle zamrazilo… Nemohla z něj spustit oči. Teď to bylo jiné, než ve snech. Protože teď to bylo opravdové. A bylo to ještě úžasnější. Připadala si jako očarovaná. Jako by všechno, co kdy hledala, mohla najít v těch jeho očích. Jako by on, byl vše, po čem toužila…

„Cože tady sedíš tak sama?“ zeptal se tím úžasným hlasem…Kayla zatajila dech. Napadlo jí, jestli zvládne neomdlít, kdykoli na ni promluví. Pokrčila rameny.

„Nevím. Možná jsem potřebovla být sama…“ odvětila, nespouštíc z něj pohled.

„Tak to se omlouvám, že tě ruším. Asi bych měl zase odejít…“ řekl a otočil se k odchodu.

„N-ne… To nemusíš, nevadí, to, já jen…“ Darren se úsmál, tím svým dokonalým úsměvem a položil jí prst na rty.

„Nic neříkej,“ zašeptal jí do ucha a políbil jí. Kayla se cítila zaskočená, ale byla až příliš očarovaná, než aby se dokázala bránit. Ne, ona se ani nechtěla bránit. Chtěla tam navždy stát v jeho objetí a opětovat mu jeho polibky. Na ničem jiném jí teď nezáleželo. Jenom na tom, být s ním. Bylo to šílené- a ona to věděla- ale bylo to tak. Najednou už jí Sussanah ani Juliet nezajímaly, bylo jí jedno, že je to vůči Thomasovi hodně nefér… Sama věděla, že je ke svým přátelům sobecká. Ale nechtěla si to uvědomovat. Nechtěla dovolit, aby cokoli na světě pokazilo tuhle úžasnou chvilku… Nikdy se nechtěla odtrhnout…

Ale Darren to udělal sám. Trochu ucouvl a zadíval se jí do očí. Kayla si uvědomila, že se celá třese. Chtěla něco říct, ale na nic se nezmohla. Jen lehce otevřela pusu a zase jí zavřela. Darren se usmál a řekl:

„Tak co myslíš, Princezno. Bylo to jako ve snu?“

 

 

o0o

 

Nervózně se procházel po pokoji sem a tam tmavé vlasy mu spadaly do čela. Kdyby tady byla Sussanah, slyšel by její myšlenku, že takhle vypadá strašně sexy… O to se ale teď nestaral nebyl na večeři. Jen čekal na Skaye, aby si s ním mohl promluvit. Když ale Skay nepřicházel, začínal být čím dál víc nervóznější. Potřeboval pomoc… Možná, že by mohl říct Juliet, ale to mu nepřipadalo jako dobrý nápad. Ano, Juliet o tom taky věděla, ale ona byla až příliš nechápavá. Nikdy to nemůže pochopit. Nikdy… Je na něj pořád naštvaná, kvůli matce. Juliet matku milovala, jemu však zničila život… Zasloužila si to. Bylo to vzájemné. Kéž by tomu porozumněla i jeho sestra… Ne, jemu nerozumněl nikdo.

A Juliet přece nebyla jediná, kdo o někoho přišel. On přece také ztratil někoho, koho miloval. On ztratil tolik osob které miloval, ale nemohl s tím nic dělat. Sžil se s tím. A Juliet by měla taky. Je jasné, že nikdy tak zcela nezapadnou do společnsti, ale vypadalo to, že Juliet se úporně snaží do ní nezapadnout. Je stejná jak matka… Přesto, že byla tak předpojatá, neschopná naslouchat mu, neschopná pochopit a často by jí nejradši něco udělal, pořád to byla jeho sestra. A ano- záleželo mu na ní. Byla ze všech milovaných osob jediná, kdo mu zbyl. Jsou sami. Jen Ryan a Juliet.

A Skay. Který stále nepřicházel. Ryan začal zhluboka oddechovat. Kde vězí? Tomuhle říká pomoc? Ne, vůbec mu v tom nepomáhá. Vztekle praštil do zelené vázy. Ta spadla na zem a roztříštila se na desítky malých střípků… V tu chvíli se dveře otevřeli. Vešel Skay.

„Kde sakra jsi?“ vrhl se na něj rozzlobeně. Skay jen nechápavě vyvalil oči. Přesto si ale zachoval svou vyrovnanost. Ryan zuřil.

„Čekám tady už patnáct minut. Jdeš pozdě!“ Skay zkřivil obočí a probodl Ryana pohledem.

„O co ti jde?“ zeptal se, opět zcela klidně a vyrovnaně. Ryan byl ještě nepříčetnější zlostí.

„Víš jaké to může mít následky. Co mám dělat?!“ křičel Ryan a opřel se rukama o stůl.

„Já fakt nemám tušení o čem tady mluvíš. Děje se snad něco?“ zeptal se Skay. Ryanovi se vztekle zableskly zorničky.

„Děláš zi ze mě srandu?! Dneska je dvacátého, Skayi! Dvacátého!“

„Zaprvé se ztiš, Rayi. Nepotřebujeme, aby nás všichni slyšeli. A zadruhé… Dneska je devatenáctého. Devatenáctého, podívej,“ ušklíbl se a ukázal Ryanovi datum na mobilu. Ryan se na to podíval a otevřel pusu. Skay měl pravdu. Vážně bylo dneska devaténáctého. Zavrtěl hlavou a vyčerpaně, ale s úlevou, si lehl na postel…