Úryvek 8 – 15.4. 19:00 – 16.4.21:00 – za 7

Na chvíli je ticho a slyšíme jen kap, kap, kap z jejích šatů.
A pak se vrhne vpřed a chystá se zabodnout ruce do Carmelinýh vnitřností.
Přiskočím, vrhnu se na ni a ve chvíli, kdy se srazím s tou neústupnou silou si říkám, jaký jsem to idiot. Ale podaří se mi ji vychýlit z dráhy a Carmel uskočí na stranu. Na opačnou stranu. Je teď ještě dál od dveří. Napadá mě, že někdo je chytrý jen na učení. Carmel je ochočená kočka a Anna si ji dá k obědu, když něco neudělám. Jak se Anna krčí na zemi, krev z jejích šatů nechutně teče na podlahu a má zdivočelé vlasy a oči, vrhnu se ke Carmel a stoupnu si mezi ne.

Úryvek 7 – 12.4.21:00 – 13.4.21:00 – za 12
Monument 14

Dřív než jsem se podíval na popis v pravém dolním rohu, jsem poznal, čí to jsou ruce. Dlaně byly na pohled hebké, vykreslené jemnými liniemi a lehce vystínované uhlem. Prsty byly dlouhé a štíhlé a postupně se zužovaly. Na prsteníčku měla jedna ruka zásnubní i snubní prsten, ale z úhlu, v jakém byly nakreslené, byly vidět jen spodní strany prstenů
Byly to ruce Nikovy mámy.

Úryvek 6 – 11.4.21:00 – 12.4. 21:00 – za 15
Děti z Bullerbynu 

A tak dědeček vyprávěl, že když byl ještě dítě, že ho strašně bolel zub celý měsíc, že musel nakonec jít ke kováři a dát si ho vytrhnout. V celé farnosti prý tenkrát nebyl žádný zubní doktor. A kovář vzal velké podkovářské kleště a dědečkovi zub vytrhl. Hrozně ho to bolelo. Ale když dědeček přišel domů, začal ho zub bolet zase, protože kovář mu vytrhl jiný. Pak dědečka ten zub bolel dál ještě měsíc, a on si netroufal jít ke kováři znovu, protože to moc bolí, když se trhají velké stoličky obyčejnými podkovářskými kleštěmi. Ale nakonec ho zub tolik rozbolel, že tam jít musel.

Úryvek 5 – 10.4. 21:00 – 11.4. 21:00 – za 10
Krakatit – Karel Čapek

Ale místo, aby řešit tuto podstatnou záhadu, podíval se, není-li pozorován, a vytáhl snad už posté onu povědomou roztrženou obálku. S všelijakými okolky, jež mu působily silnou rozkoš odkladu, po různém potěžkávání a otáčení vyňal z jejího nitra napěchovaného penězi zas onen dopis, onen drahocenný dopis psaný písmem zralým a energickým …

Úryvek 4 – 9.4. 19:35 – 10.4. 21:00 – za 15 bodů
Nesmrtelní: Napořád – Alyson Noel

Já se jí totiž neprosím, aby za mnou pořád chodila, zkrátka to dělá sama od sebe. A v době, kdy není se mnou, no, tak to se podle mě poflakuje někde v Nebi. A ačkoliv vím, že Ava se mi jen snaží pomoct, když se nabízí, že mi bude dělat něco jako jasnovidnou starší sestru, potíž je v tom, že já o žádnou pomoc nestojím, což si ona neuvědomuje. Protože i když toužím po tom, být zase normální, vrátit se k běhu věcí tak, jak to bývalo dřív, taky vím, že je to můj trest. Zasloužím si tenhle příšerný dar za všechnu bolest, kterou jsem způsobila, za životy, které jsem ukrátila. A teď s tím prostě musím žít – a snažit se neublížit nikomu dalšímu.

Úryvek 3 – 8.4. 20:00 – 9.4. 21:00 – za 13 bodů
Demonata – Darren Shan

A když vyčistí obzor a žene noční stíny k západu, vyplížím se z postele, dojdu k oknu a otevřu ho. Ranní vzduch je ledový, ale to mi dělá dobře. Hltám ho jako vodu, hlava se mi čistí, třas odeznívá.
Opravdu na mě ten obrázek mluvil, anebo jsem si to jenom vymyslel?
Upřímně řečeno, nevím. Myslím si, že to bylo skutečné. Ale byl jsem šíleně napjatý. Na všechno jsem reagoval přehnaně. Mohla to být i halucinace.

Úryvek 2 – 6.4. 21:00 – 7.4. 21:00 – za 8 bodů
Hvězdy nám nepřály – John Green

Takže jsem něco málo snědla a poslouchala, jak si naši povídají o zemětřesení, ke kterému zrovna došlo na Papui-Nové Guineji. Oni se totiž seznámili, když byli s Mírovými sbory na Papui-Nové Guineji, a kdykoli se tam něco stalo, dokonce i něco hrozného, připadalo jim, jako by zničehonic nebyli usedlí mohutní tvorové, ale opět se z nich stali mladí, idealisičtí a ošlehaní lidé, kterými kdysi bývali. Zaujalo je to tak, že se na mě ani nepodívali a nevšimli si, že jím rychleji, než jsem kdy jedla, že stěhuju sousta z talíře do pusy tak rychle a tak prudce, až mi začal docházet dech, což ve mně samozřejmě vyvolalo obavy, že se moje plíce začínají topit ve zvětšujícím se jezeře tekutiny. Zahnala jsem tu myšlenku, jak nejlíp jsem uměla. Za dva týdny jsem měla naplánovanou PET, pozitronovou tomografii. Jestli se něco děje, brzy se to dozvím.

Úryvek 1 – 5.4. 19:00 – 6.4. 21:00 – za 10 bodů
Percy Jackson – Zloděj blesku, Rick Riordan

Někdo zaklepal na dveře a dívka mi rychle strčila do pusy pudink.
Když jsem se příště probudil, byla pryč.
V koutě ložnice stál urostlý světlovlasý chlápek a dohlížel na mě. Měl modré oči – bylo jich nejmíň tucet – na tvářích, na čele a na hřbetech rukou.
Když jsem konečně přišel nadobro k sobě, nebylo na okolí nic divného, až na to, že vypadalo příjemněji, než jsem byl zvyklý. Seděl jsem ve skládacím lehátku na veliké verandě a zíral přes louku na zelené kopce v dálce. Vánek voněl po jahodách. Přes nohy jsem měl přehozenou deku a za zády polštář. Všechno bylo bezvadné, ale v puse jsem měl pocit, jako by si tam udělal doupě štír. Jazyk byl suchý a nepříjemně chutnal a všechny zuby mě bolely.
Na stole vedle mě stála vysoká sklenice s pitím. Připomínalo to chlazený jablečný džus se zeleným brčkem a s papírovým slunečníčkem, zabodnutým do koktejlové třešně.
Ruku jsem měl tak slabou, že jsem sklenici málem upustil, když se mi ji povedlo obemknout prsty a trochu nadzvednout.