Na světě je spousta malých holek, hodně jich bylo a hodně jich bude, které by chtěly být princeznou. Zamysleli jste se někdy nad tím proč? Řekla bych, že je to jedna z těch prvních dob, kdy se holka prostě chce líbit. Mít krásné, dlouhé, růžové šaty, s velikou sukni, hodně šperků a ozdob, korunka v krásných dlouhých vlasech… Mám mladší sestru, tohle vím. Přidejme si k tomu nějakého hezkého prince a luxusní život na zámku, možná se není čemu divit, že to ty holky chtějí.
Můj pohled na věc je ale takový, že je třeba zamyslet se i nad tím ostatním. V žádné pohádce to přece není tak, že princezna se má skvěle, potká prince a má se ještě lépe, konec, tečka. K tomu všemu je ještě spousta starostí a všechny ty princezny si prožijí nějaké to své peklo, o tom žádná. Ale po tom, co si peklo prožijí, to nakonec dopadne dobře. Přijde ten jejich princ, zachární je z toho všeho špatného a tadá žili šťastně až do smrti.
A já? Já chci být taky princezna. Chci říct, že jí jsem. Možná trochu jiná, než ty malé holky. Šaty ladím spíš do modra a do černa, vlasy radši krátké než dlouhé, nehty na rukou černé, princezna bez korunky. Vlastně i bez šatů – nejšťastnější ve své milované košili. Zámek nemám žádný, ale věřím, že jednou mít budu, i když to možná nebude tak docela zámek. Nejde o to, jestlije to velká budova, nebo malá,jestli je to vůbec nějaké určité místo. Je to místo všude tam, kde jsem šťastná, prozatím nestálé, ale ustálí se.
![](http://data1.whicdn.com/images/87801405/thumb.jpg)
Byla jsem rozšlapaná, zničená životem na mnoho částiček. A objevil se on, s černou lepící páskou a celou mě zase slepil. Jinak, než dřív. Ale myslím, že teprvé poté jsem byla poskládána dobře. Šťastný konec? Ale ne. Ještě ne. Šťastný konec nastává, až vezme princeznu a odveze na svůj zámek – což se nestalo. Jsem na cestě a je možné, že spadnu, a nikdo mě nezvedne, že se ztratím, že na rozcestí každý zamíříme jiným směrem. Ale je také možné, že černá lepící páska nás udrží u sebe až do konce cesty. Pak budu mít právo říct, že jsem princezna, pak to bude jako pohádka s tím úžasným happyendem.
No, a proto toužím být princeznou.
(A taky proto, že mám slabost pro šaty – teda až na ty růžové, ale o tom jindy.)
Ahoj tak a ted budu chodit sem jinak mám to tu moc pekné ale tvuj minuli blog se mi libil vic 🙂
jé to je úplně něco jiného.. =D =D =D =D ale zvyknu si.. hlavní je, že pořád píšeš.. 😉 =)