Já, jako čtenářka a především jako spisovatelka se věčně setkávám s různými světy. Přece jen každá kniha, každý příběh má svůj svět. Leckdy je pobývání v těch světech mnohem příjemnější, než pobývat v tom našem. Takových paralelních světů existuje nekonečně mnoho. Některé se možná teprve rodí v mysli nějakého spisovatele a čekají, až budou napsány a některé třeba ani nebudou, zůstanou jen myšlenkou, ale to stačí k jejich existenci. Každý z nás si může stvořit svůj vlastní svět a odcházet do něj, kdykoli bude chtít, může jen existovat v jeho myšlenkách a nikdo jiný o něm vědět nemusí. Může to být vaše malé velké tajemství.

Kdyby jste se mě zeptali na otázku, v jakém světě bych chtěla žít, asi bych vám řekla, že hloupější otázku jsem v životě neslyšela. Jak to říct. Jsem cestovatelka. Poutnice. Jakmile putuji od knihy ke knize, putuju ze světa do světa. Jsou světy, které navštívím, pak je znovu opustím, ať už se mi líbily či ne a už se do nich nevrátím, stejně jako existují světy, do kterých se vracím velice ráda.

Existuje jistý rozdíl mezi světy v knihách, které čtu, a příběhy, které sama píšu. Číst je jako svět navštívit, jako poutnice, jak jsem zmínila. Za to když píšu, je to něco nového, když píšu, svět sama tvořím, nejsem jen poutnicí, jsem bohyní svého vlastního světa, který můžu tvořit podle sebe, jak jen chci a lze naplno pustit uzdu své fantazii.

Kdybych měla zmínit několik světů, ve kterých jsem stálá návštěvnice… Je jich dost. Nesmím opomenout svět Rowlingové, který mám ráda už velmi dlouho, svět, který zná v dnešní době snad úplně každý. Již nemusím ty knihy ani znovu pročítat, jelikož se pevně usídlily v mé mysli a nevypadá to, že by se měly vytratit. Stejně jako svět, který stvořila Collinsová. Do něj jsem bez mezí propadla a máloco mě z něj dokázalo vytáhnout, příběh z jejího světa jsem si úplně zamilovala a stále do něj ráda cestuji. A určitě bych neměla zapomenout na Mianthilii z Křišťálů moci. Z neznámých důvodů tento svět patří do mého srdíčka, zapsal se tam, ba přímo vyryl a stal se pro mě citovou záležitostí, spolu s tetralogií samotnou. Pamatuji si, jak jsme si přehrávali scénky a všechno možné, jednoduše řečeno Křišťály pro mě začaly znamenat něco víc než kniha a každé putování do tohoto světa je pro mě vždy nezapomenutelným zážitkem. Nevím, jestli jednou narazím na svět, kam budu cestovat raději.

A pak jsou tu samozřejmě světy, které tvořím sama. Moc ráda mám Dominickův svět, protože je to svět vskutku kouzelný. V tomto světě s emůže stát naprosto cokoli, jakákoli hloupost, která nemá žádný smysl, ale všem je to úplně jedno, nikdo to neřeší a lidi to baví a i oni se vrhají do tohoto šíleného světa rádi, což je pocit k nezaplacení. A pak samozřejmě temný svět mé milé Airi, který také opravdu ráda tvořím a těším se na všechna ta dobrodružství, které ještě hrdinům jejich stvořitelka přivede. Co se týče fanfiction, je to cosi mezi. Přijd emi neskutečně kouzelné, jelikož je to taková lávka, po které přecházíte z toho svého světa do světa dané spisovatelky či spisovatele.

Stále pro mě však jeden z nejdůležitějších světů mého života zůstává svět, ve kterém žije má Nelly a její nezapomenutelná přítelkyně Kläer. Je to vůbec první mnou stvořený příběh, který se dočkal několika návštěvníků, totiž příběh z mé první knížky, pojmenované po hlavní hrdince. Vím, že to není žádný knižní skvost, je tam spousta nedořešených věcí, příběh není zrovna kvalitní a zrovna dvakrát originální, zasloužil by si tak hvězdičku z pěti, co lze jen od jedenáctiletého děvčete čekat. Ale ten svět pro mě velmi znamená a vždy bude, je to první věc, která se mým čtenářům nabídla, je to začátek mé cesty jako zkušenější stvořitelky. Nelly a Kläer byly dlouhou dobu moje kamarádky a tak tomu zůstane, jelikož jejich svět velice ráda navštěvuji stále a pořád se k němu vracím. A pak samozřejmě svět, spíše tedy světy, z Duše existence, které jsem tvořila téměř rok a také se mi zapsal do srdíčka, ostatně jako všechno, co napíšu.

Zmínila jsem dvě ze svých knih, pravda je ale taková, že nikdy jsem se nezabývala tak pilně tvořením světů, jako při psaní svého třetího příběhu, jenž by se rád dočkal knižní podoby. Nuže jedná se o sci-fi, na kterém poslední dobou dost pilně pracuji a neskutečně se v tom vyžívám. Stvořila jsem si svou vlastní galaxii (asi jsem se do toho slova zamilovala, jelikož se mi hrozně líbí jak zní :3) a vlastně ji pořád tvořím a píšu do tohoto světa příběhy. Mám tento svět z budoucnosti lidstva tuze ráda a nemohu se dočkat, až jej navštíví první cestovatelé.

Co víc k tomu dodat? Jak každý čtenář ví, je opravdu nádherné objevovat jiné světy v knihách, no teprve pisálek ví, že ještě krásnější je svět tvořit.