Znáte to? Váš mozek náhle přestává pracovat a není schopen myslet na nic jiného, než na jistou osobu, okolnosti vás nutí tajit dech, srdíčko se rozbuší, jako kdyby běželo maraton a chtělo vyhrát první cenu. A k tomu všemu přidejte takový ten zvláštní pocit, kdy vám v žaludku létají všichni motýlové, které Kája za celých šestnáct let nachytala.

A ti motýlové můžou za všechno. Jeden se tajně přesune do mozku a stále mu šeptá jedno jméno, další dva zalétnou do plic a dělají tam problémy a další motýl si to zamíří přímo k srdíčku, které se neznámého stvořeníčka začne bát a rychle bušit, aby nám došlo, že tam něco není v pořádku.

 

Když to nějak sečteme a podtrhneme, jednoduše řečeno za tímhle všem je to, že se nám v žaludku narodili motýlové. Tímhle vším – pokud někdo doposud nepochopil, co tohle všechno znamená, jistěže mluvím o tom pocitu, kdy jste náhle úplně zamilovaná a nemůžete Jeho pustit z hlavy. Jak jsem řekla, v konečném úsudku jsou právě ti motýlové příčinpou vší zamilovanosti, která vede k lásce.

Ve vzduchu zůstává viset otázka – jak se, u polomrtvého božstva, ti okřídlení hmyzáci dostali do mých stravovacích orgánů? Jak? Proč? Příliš otázek. Vidíte, za to zase mohou ti zatracení motýlové. Jak? No, myslím, že se tam teleportovali takové malé houseničky z jeho dokonalých očí. Housenky – proti jejichž diskriminaci chci mimochodem protestovat, přidejte se – ze zakuklí, pak se vylíhnou, samozřejmě v nějakou naprosto šílenou dobu, v mém případě, což předchází probuzení uprostřed noci a náhle si uvědomíte, že jste do něj totálně zamilovaná. Ale proč? To už je těžší otázka. Nebyl by život jednodušší, kdyby se svět inspiroval Oliverovou, vynalezl lék a žádná láska by neexistovala? Všechny housenky by zemřely dřív, než by se stačily zakuklit? Láska není jednoduchá a občas se mi zdá, že bez ní by všechno bylo mnohem jednodušší, takže asi ano, s motýly je všechno o dost těžší. Ale také je.

To už jsem ale lehce odbočila od tématu. Co bude dál? Budou nám motýlové létat v žaludku už napořád? Přestanou. Jsou dvě možnosti – odletí a vám dojde, že už nemilujete. V tomto případě žádný stres, dejte tomu čas a někdo jiný vám teleportuje housenky do žaludku. A nebo přestanou létat, ale zůstanou pořád v žaludku skryti, budou se rozmnožovat a bude jich víc a čím víc jich bude, tím víc budete milovat. V případě, že se vaší motýlové začnoou rozmnožovat byste si měli uvědomit, že ta láska je ojedinělá, že taková není na každém rohu a měli byste se jí držet a bojovat za ni, jak jen to je možné. Možná, že si z boje odnesete rány, ale jak jsem řekla – láska stojí za všechno. I za ty rány.s nimi všechno mnohem krásnější a v konečném důsledku láska stojí za všechno.

Inu, shrňme to. Žaludek je pro lásku tuze důležitá věc a bez něj by to prostě nešlo. Láska prochází žaludkem. A teď se jdu najíst. Ani žaludek přeplněný motýly vám od hladu neuleví.