Po nekonečně dlouhé době je tu další kapitola Veronicy. Omlouvám se, omlouvám se, já vím, já vím, jsem holt nenapravitelná. 😀 Tentokrát poněkud jemnějšího rázu. 🙂 Za komentáře budu ráda. 🙂 Ať se líbí. 😉

Věnováno každému, kdo to přečte

VIII.

Charlie byl následující den úplně mimo. Nedokázal myslet na nic jiného, než na ni. Líbat ji byla ta nejkrásnější věc, kterou kdy zažil. Toho večera k ničemu jinému nedošlo, ale na tom nezáleželo. Líbal by ji klidně celou věčnost. Najednou už mu všechny ženy na světě připadaly obyčejné. Tolik obyčejné a nijaké. Protože žádná se nemohla v jeho očích rovnat jí.

„Charlie?! Sakra, Charlie, prober se!“ zaslechl Ley hlas. Teprve teď si uvědomil, že v místnosti už asi hodinu není sám. Jak se tady Lea s Kylem vzali? Pak si vzpomněl. Přišli a on je pozval dovnitř. Obědvají. Já obědvám? podivil se Charlie a došlo mu, že ještě vůbec nic nesnědl, zatímco jeho přátelé mají skoro prázdné talíře.

„Jsi v pořádku, Charlie?“ zeptala se starostlivě Lea.

„Jo, jo, jsem v pořádku.“ Ani trošičku.

„Furt se tu tím přehrabuješ a aranžuješ si jídlo na talíři. Co naaranžovat to do žaludku?“ navrhl mu s úsměvem Kyle.

„Jo, to je dobrý nápad,“ souhlasil Charlie. Chvíli bylo ticho, pak se Charlie zarazil. „Proč na mě tak koukáte?“ zeptal se.

„Pořád nejíš!“ napomenula ho Lea.

„Aha, no, já nemám hlad,“ řekl a v břiše mu zakručelo. Co to se mnou je?

„Co to s tebou je?“

Charlie mlčel. Nakonec podotkl, že by možná měli už jít, že mu není příliš dobře.

„Já stejně musím, za chvíli mám být v práci,“ řekl Kyle, rozloučil se a odešel. Lea však zůstala sedět na místě.

„Já nikam nepůjdu, Charlie,“ oznámila pevně Lea a s vážným výrazem se na něj dívala. „Opravdu, Charlie. Nechceš mi říct, co se děje? Mám o tebe strach.“

„Nemusíš mít o mě strach, Leo. Já jsem v pohodě,“ odpověděl Charlie, ne příliš přesvědčivě.

„Charlie, znám tě… odjakživa. Ty nejsi v pohodě. Prosím tě, řekni mi, co se děje. Nezvednu se odsud, dokud mi to neřekneš. A když začnu být netrpělivá, klidně přejdu i k radikálnější metodě,“ prohlásila Lea a zkřížila ruce na prsou. Rty zvláštně zkroutila, až se Charlie musel usmát.

„Jen…“ začal Charlie, ale pak se odmlčel.

„Jen co? Cháááárlie!“

„Nemůžu jí pustit z hlavy. Od chvíle, co jsme se rozloučili, nedokážu myslet na nic jiného. Nedokážu se na nic soustředit. V hlavě mi všechno zhaslo a neustále tam bliká jen ona. Nemůžu s tím nic dělat a… nechci s tím nic dělat. Vlastně. Emch,“ pokusil se vysvětlit Charlie.

Lea významně přikývla. „Mohlo by být hned jasné, že v tom má prsty žena. Je to ta, o které jsi mluvil? Potkali jste se znovu? Proč jsi nic neřekl? Byla tady? Co se stalo? Chci všechno slyšet, Charlesi Drakeu!“

Unaveně vzdychl. „A ty se ptáš, proč jsem ti to neřekl.“ Ale pousmál se. Už zase na ni myslel. Vybavil se mu její úsměv, z kterého mu vysychalo v ústech. A následně její tělo, které měl tak blízko a přesto tak daleko. Ta ženská se zabydlela v jeho hlavě a vypadalo to, že se jí tam tuze líbilo. Vycházky mimo neexistovaly. Zase byl myšlenkami na ni tolik zaneprázdněný, že zapomněl na Ley společnost.

„Haló, já jsem tady!“ mávala mu kamarádka rukou před obličejem.

„Jo,“ polkl Charlie. „Já vím.“

„Tak povídej!“ pobídla jej Lea a Charlie tedy povídal. Vyprávěl jí, jak za ním přišla, jak jí hrál na kytaru, jak ji líbal a… jak odešla. Lea se místy smála, místy na něj se zájmem koukala a místy kroutila očima.

„A ty… prostě si ji nechal odejít?“ zeptala se, když skončil.

„No jo.“

„Ale Charlie!“ zaúpěla Lea. „Měl jsi ji doma, líbal jsi ji – polonahej! – a pak ji necháš odejít?“

Charlie se zamračil. „Ty ji neznáš, Leo. Ona není jako žádná jiná žena na světě.“

„Ale hele! Je mi to všecko jasný. Ty ses zamiloval!“

„Ne nezamiloval.“

„To teda zamiloval!“

„Nene!“

„Seš průhlednější než vyleštěné sklo, můj milý Charlie.“

Charlie neodporoval, jen se zamyšleně opřel. Nejsem do ní zamilovaný, nalhával sám sobě. A pak mu došlo, že vlastně nemá jediný důvod se tomu bránit. Veronica ho učarovala. Veronicu nepustil z hlavu. Veronica byla tak krásná. Veronica. Veronica. Veronica.

„Něco na tom bude,“ přitakal, Lea zajásala a on unaveně a v myšlenkách na ni padl zády na pohovku.

***

Denis nemohl spát. Z Aronova pokoje se ozývalo poklidné oddechování. Aron spal. Z pokoje Juliet se ozývaly zcela jiné zvuky. Andrian tedy ve svém pokoji nebyl. A Veronica se ještě nevrátila… odtamtud, kde byla. Samota na Denise dolehla a chladná noc v něm vyvolala potřebu lidské společnosti.Vydal se proto do sklepa a neslyšně kráčel chodbou, ve které se mísily zvuky chrápání, pláče a bolestného sténání. Denis zamířil ke dveřím, za kterými bylo ticho a otevřel je.

„Ahoj, Connie,“ řekl, jakmile vešel.

Dívka okamžitě otevřela oči a posadila se na postel. Drobné tělo se jí chvělo. I ve vyhasínajícím světle zářivky, která donášela na ponurou místnost nepříjemné šero, byly vidět jak čerstvé slzy v jejích očích, tak i ty již zaschlé na jejím bledém obličeji. Na něj se lepily tmavě hnědé, mastné vlasy. Na čele se jí leskly potůčky ledového potu.

„Ahoj, Denisi,“ zašeptala Connie a objala vyhublé tělo pažemi.

„Vypadáš hrozně,“ prohodil. „Nedala by sis sprchu?“

Dívka začala horlivě přikyvovat. Denis jí věnoval lehký úsměv, vzal ji za jemnou ručku a zavedl ji do sprch. Zamkl za nimi dveře, ze skříňky vytáhl šampon a mýdlo a položil je na polici naproti sprše.

„Děkuju,“ hlesla Connie a vděčně se na něj zadívala.

Denis k ní opatrně přistoupil a s nevídanou něžností ji svlékl, jako kdyby se to děvče mělo každou chvíli rozpadnout v prach, který časem rozvíří vítr. Zavedl ji pod sprchu a spustil proud horké vody, jenž jí nechal stékat po zjizvených zádech. Dávno zaschlé jizvy. Už nějakou dobu nebyl schopen jí ublížit. Kdyby to Veronica věděla, zlobila by se a tak Denis přistoupil na jakože přístup.

„Budeš mokrý,“ namítla Connie slabým hlasem a otočila se k němu čelem. Stejně něžně svlékla triko z něj a tázavě se na něj zahleděla. Denis se usmál a pak tam oba stáli nazí. Pokynul jí, ať zakloní hlavu a spustil jí na vlasy prudký proud vody. Connie slastně zavřela oči.

„Tohle miluji,“ zašeptala téměř neslyšně.

„Sprchu?“ ušklíbl se, zatímco jí do vlasů masíroval šampon.

Connie se usmála. „Když se ke mně takhle chováš.“ Když to řekla, otevřela oči a se strachem a vinou v pohledu se na Denise podívala, netušíce co očekávat. Denis ji ale pohladil po tváři a sjel rukou přes rameno k dlani. Uchopil tu maličkou ručku mezi své velké prsty a přitiskl si ji k hrudi.

„Já taky,“ odvětil a naklonil se k ní.

Connie se urychleně odtáhla. „Ještě mě nikdo nikdy nepolíbil,“ přiznala se skloněnou hlavou a Denis udiveně nadzvedl obočí. Jistým způsobem ho ten fakt těšil. „Vždycky jsem snila, že dostanu první pusu v dešti,“ podotkla a do tváří se jí hrnula krev.

„Nedívej se,“ řekl Denis.

Poté, co Connie zavřela oči, zavěsil sprchu nad ně a snížil teplotu vody. Connie se poprvé po dlouhé době nahlas zasmála a pobaveně se mu podívala do očí. Když se jí rty zachvěly pod horkým dotekem jeho rtů, znovu je zavřela.