„Co od nás vlastně chcete?!“ vykřikl Thomas, snažíc se odtrhnout od kamenné zdi, ale marně. Christopher se jen pousmál a pobaveně se otočil zády.

„Okamžitě nás pusť!“ zavolala na něj Katrine a mračila se. Christopher pokrčil rameny a opřel se o protější stěnu.

„A proč bych to měl dělat? Donutíš mě?“ ušklíbl se přistoupil k ní. Na tváři měl znovu ďábelský úšklebek. „Hezká tvářička…“ zamumlal a zvihl jí prstem bradu. „Ale jak mě donutíš, abych dělal co říkáš?“ Nyní jí vzal obličej do dlaní a zlomyslně se usmál.

„Nesahej na ní! Už na ní ani nesáhneš!“ ozval se Mike, ale Christopher si ho nevšímal. „Slyšíš, zkus se íještě dotknout!“

„Mlčte! Všichni! Nikdo z vás mě nedonutíe, abych dělal co říkáte, šetřete hlas a buďte zticha. Nebo bude vaše smrt mnohem pomalejší…“

„Já tě donutím.“ Všichni se ohlédli. Hlas zněl vyrovnaně a klidně, přesto tak krutě a odvážně. Byl to Ryan, který hleděl na Christophera pronikavým pohledem.

„Protože tyhle tvoje okovy jsou k ničemu. Nejsou dost silné. A až se změním, tak budu mít sílu je zničit a zabiju tě. Víš, že jsem silnější. A udělám to dnes v noci. Ty víš, co je za den…“

Chritopherův úsměv náhle zmizel. Popošel blíž k Ryanovi, až se skoro dotýkali nosem.

„Ale to je výhoda. Ovšem ne pro tebe. Copak už ses to naučil? Ovládl jsi své druhé já? Ne, ne, myslím že ne. Bude náhodou velmi vtipné sledovat, jak roztrháš své přátele na kousky a když se proměníš zpátky zjistíš, že jsou všichni mrtví. Až nakonec ty sám se z viny zabiješ, aby sis ušetřil celoživotní nenávist k sob samému. Co na to říkáš?“

„Že nic nezískáš. Všechna krev bude prolita a vy budete mít smůlu.“ Chris se znovu zasmál.

„Vážně si myslíš, že tohle všechno je jen kvůli krvi? Ou, můj vlčí soku, kdybych chtěl vaši krev, už bych si ji vzal. Ne, my tu jsme kvůli něčemu jinému. Nebo bych měl spíš říct- někomu?“ pousmál se.

„O čem to mluvíš? Proč by se měl Ryan měnit? A o co tady vlastně jde? Co jste vůbec zač?“ vykřikla znovu Katrine s odhodláním v očích.

„Má drahá, vážně ti toještě nedošlo? Nejsem člověk. Mám chutě na vaši krev, protože se jí živím. V tmhle penzionu žiju už staletí. Ne, děvče, já nejsem člověk.“

„Jsi upír…“ zašeptala se zděšením v hlase. „Ty zrůdo!“

„Nerozčiluj se. Tady váš přítelíček nestojí za víc než já. Taky to není zrovna svatoušek. Ale proč vám to vlastně neřekne sám? No tak, Ryane, nebo jak ti říkají, proč se sám nepochlubíš, co jsi zač. No tak, řekní svým přátelům pravdu…“ Christopher se smál.

„Mlč,“ řekl rázně Ryan a nespouštěl z Christophera zrak.

„Jak myslíš. Ale to bych musel mít důvod. Já nevím, třeba udělat si svačinku z vaší drahé přítelkyně?“ přiskočil během vteřiny k Al, která se nezmohla na výkřik.

„Nezabiješ ji. Pokud chceš Jul, pak ji nezabiješ, potřebuješ… rukojmí,“ namítl Ryan.

„Nebuď hloupý. Využiju jednoho kusu pro dvě věci. Juliet? Proč se k nám nepřidáš? Pojď sem!“ zavolal. Do místnosti přišla Juliet se slzama v očích. Přiběhla okamžitě ke Katrine.

„Zlo přišlo, já vás varovala…“ zašeptala, ale to už ji Chris pevně drže za nadloktí.

„Uděláme to takhle. Ty se mi dobrovolně vydáš a svěříš mi své vis. A tady Alice zůstane naživu. Souhlasíš?“

„Nedělej to Jul, bez tak nás všechny zabije!“ ozval se znovu Ryan.

„Ale… já vám můžu pomoci. Můžu vám dát víc, než život. Můžu vám dát smrt. A pak budete věčně…“ obrátil se ke Katrine. „Můžu s tebe udělat princeznu upírů. Můžeme si udělat svůj národ, kterému budeš vládnout. Ty se můžeš stát vojevůdkyní, vím, že si to přeješ…“ usmál se na Alici. „Vždy jsi chtěla bojovat, tak to neskrývej. Můžu vám splnit všechny vaše sny.“

„On lže!“ vykřikl Ryan. „Neposlouchejte ho. Je nohem lepší zemřít, než se nechat ovládnout temnotou a zlem!“

„To říkáš ty, třeba na to mají ady dívky jiný názor…“

„Řekl jsem, ať na ně nesaháš ty odporná zrůdo!“ zakřičel Mike a Chris byl rázem u něj.

„Ty už mi začínáš lézt na nervy hochu,“ procedil skrz zuby.

„Nee!“ ozval se Katrinin přidušený výkřik, ale to už Chris zabodl tesáky do chlapcova hrdla. Pak se začalo dít něco, při čem by každý z nichraději zavřel oči. Chris sál z Mikova tla krev, ale dávalo to jisté úsilí. Stejně jako krev jiných lidí, se drží co nedál od svého nepřítele. Proto Mikova krev začala utíkat. Začala mu vytékat očima, ústy, nosem… A čím víc Chris sál, tím víc se krev snažila utéct. Začala si dělat své vlastní cety. Ve chvíli se začala Mikovy trhat kůže nad spánkem. Byl slyšet praskot lebky, jak se prudký proud krve dral zevnitř takovou silou, že chlapcovi protrhl hlavu.Za chvíli už z něj krev vytékala všemi cestami co to šlo, Mikovo tělo praskalo a rev jej trhala. Chris ji jen s pokušením olizoval a vysál z něj všechno, co zbylo. Kdyžuž byl nasycený, odhodil Mika na zem a stále z chlapce sršely pramínky krve…

Celou tu dobu dívky šíleně křičely, zakrývaly si oči a prosily, ať přestane. Christopher je ale neposlouchal. A Mike to všechno cítil. Když mu krev trhala tělo, on žil a všechno to prožíval. Až když se mu rychlsotí tlukotu roztrhlo srdce, přestal všechno cítit. I ostatní chlapci si zakrývali oči. Dívky brečely, dokonce i Thomasovy tekly slzy, přece jen to byl jeho nejlepší přítel.

„Tys ho zabil… Zabil jsi mého nejlepšího přítele, byl jako můj bratr a tys ho zabil, ty…“ křičel Thomas, dívky vyděšeně vzlykaly.

„Ano, a pokud se nezklidníte, pak Mike nebyl poslední, kdo tu dnes zemře…“ Na ta slova se probudila Kayla, která byla celou dobu v bezvědomí.

„Jediný kdo tu zemře budeš ty…“

„Ale, podívejme se, kdo se probral. O tvou krev mám už zájem nějakou dobu. Myslím, že to ty tu dnes přijdeš o život. Ale nemusíš se bát… Můžu ti vypnout bolest, abys nic necítila. Bude to rychlé…“ Užuž přibližoval svá ústa i k jejímu krku, když seželezné dveře do sklepen otevřely.

„Kayly se ni nedotkneš, ta je moje!“ prohlásil Darren a všechny pohledy se k nmu obrátily. Do teď to byla hra toho hodnějšího bratr. Ale nyní přišel na scénu ten zlý. A to už si všichni mysleli, že horší to být nemůže. Spletli se.