Tadááá! Je tu VÁNOČNÍ SPECIAL Dopisů pro Virwen. Již podruhé.

No, já bych vám všem chtěla popřát Veselé Vánoce! Užijte si je, jak jen to je možné, vžijte se do toho pocitu z vánoc, když jste ještě každý byl dítě. Dívejte se alespoň na tyhle vánoční dny očima dítěte, protože očima dítěte je vždy všechno krásnější! Ať se vám splní všechna vaše přání, a tím nemyslím jen dárky v balícím papíru pod stromečkem. Mám vás neskutečně moc ráda, všichni jste skvělí. 🙂

PS: Ok, já vím že by si to zasloužilo lepší konec, ale to prostě jinak nešlo. :’D

Když Nika vchází do místnosti, už cítí, jak ji polévá strach z toho, co uvidí. Nechat Virwen a Líbu chvíli samotné bylo hloupý, neskutečně hloupý nápad, ale zatím tam byly jen ony tři a Nika nutně potřebovala dojít pro ozdoby na stromek. Obě byly samý monokl, samá krev, samý šnečí sliz.

„Co jste tu, probohynimě, vyváděly?“ vyhrkla Nika.

„No co, mami.  Zmlátila jsem ji, protože mi chce ukrást mého sexy kocourka Dominicka!“ vysvětlila Líba.

„Líbo, pochop, že Dominick mě miluje a já jeho a ty s tím, nic, ale vůbec nic neuděláš!“ namítala Virwen.

„Ale no tak,“ povzdechla si Nika. „Nechcete to nechat na jindy? Musíte se hádat? Vždyť jsou Vánoce!“

„Říká holka, která má svého kluk jen pro sebe,“ prohodí Líba, ale i ona i Virwen se rozhodnou, že má Nika pravdu a že by se hádat nemusely, už jen proto, že je to přání jejich stvořitelky.

„Když už jsme u toho, kde vůbec Lanastus je?“

Na tuto otázku nikdo nedokázal odpovědět. Ani Nika. Zvolili vyčkávací taktiku. Brzy se otevřely dveře, objevila se Lína. Následoval i Dominick, kterého Virwen ihned zahrnula polibky a pronikavě a s úsměvem se pak dívala na Líbu. Přišel i Jimbo, ale po Lanastusovi ani vidu, ani slechu.

„Tak jdeme ozdobit stromek,“ navrhl Dominick a vzal do rukou ozdobičky.

„POMŮŽU TI!“ vykřikla Líba a s neuvěřitelnou rychlostí se k němu přihnala, ale nedomyslela, jak zabrzdí a skutečně to vůbec nevyšlo. Ozdobičky se Llíby natolik lekly, že jim narostly nohy a ramena, aby mohly vzít nohy na ramena a pádily směrem k oknu. Oči jim ale nikdo nedal, takže nabouraly do zdi a rozbily se.

„Líbo!“ vykřikla Nika naštvaně. „Cos to provedla? Minule nám kvůli tobě utekl stromeček, teď ozdoby. Panibohynějá, za co, za co, za co mám takovou šíleně příšernou dceru?“

„Je to dědičné,“ ušklíbl se Dominick. Nika jej probodla dlouhým, vražedným pohledem. Dominick se roztřásl strachy jako osika, roztřásl se natolik, že Líba zařvala: „MÁME DVA VÁNOČNÍ STROMY!“  a Dominick se třásl víc a víc, až to vypadalo, že se rozpadne, hýbal v puse uschlým jazykem a hledal vysvobození. „Promiňte… Promiňte mi, bohyně Niko. Já… já to tak nemyslel, to nebyla urážka vaší maličkosti… ehm velikosti… uchm… chtěl jsem říct… Mňáu!“ vyjekl nakonec slabým, vysokým, vystrašeným hláskem a schoval se Líbě pod sukni.

„HA! Vidíš, Virwen, vidíš? Rád mi leze pod sukni.“

„Dominicku! Okamžitě vylez!“ zakřičela Nika.

„Ne, ne, ne. Prosím, bojííííím, bojííííím. Chtěl jsem jen říct, že… no… no… ééch… fhéé… blééébt… pííííf… blůůúmb.. ehm… žééé… Lanastus je taky takový… podivuhodý případ.“

„To máš říct rovnou. Ačkoli to tady všichni ví. Ale co je zásadní – pojďme ozdobit stromek.“

„Nemáme čím,“ namítla Lína. „Chhhm… co třeba malí kapříci?“

„Skvělý nápad!“ zvolala nadšeně Virwen a pomalu začala sundavat mrskající se kapry ze záclony. Společně je navěšely na stromeček.

„Krása,“ zašeptala Lína, které dojetím naskočily slzy do očí.

„Af kdy ufš bu… de fečheře?“ ozvalo se zpod Líbiny sukně.

„No Dominicku! Že tys nám sežral pár ozdob?“

„Kdiby ufš byva fečheře, nefstálo by še,“ namítl Dominick na svou obranu.

„No jo, tak jdeme na tu večeři!“ rozhodla Virwen a všichni se vydali za ní směrem ke kuchyni.

„Počkejte!“ ozvala se Nika. „Co Lanastus? Nemůžeme přece začít večeřet bez něj.“

„Ále můžeme. Je to otrapa!“

„Ne není!“

„Je a je a je!“

„Není! Bez Lanastuse nezačneme a tečka.“

„Třeba Lanastus vůbec nepřijde!“

„Ale jojo! Jdeme ho najít!“

A tak se všichni vydali ven, hledat Lanastuse. Mezitím si zpívali, ale Líbě museli zalepit pusu. Bohužel Líbin zpěv byl tak příšerný, že i pouhých skoroněmých pokusů se izolepa zalekla, sama se strhla a na místě roztrhala. Padl návrh, že by její ústa zatím mohl zaměstnávat Dominick, aby si ostatní mohli zazpívat, chvíli to fungovalo, pak došlo na rvačku mezi Virwen a Líbou a tak raději zpívání nechali všichni zpíváním.

Najednou se před nimi objevil hroch. „Ahój!“ pozdravila Lína a pohladila hrocha po husté srsti. „Ty jsi ale roztomilý hrošík. Neviděl jsi tu takového podivného tvora, co vypadá jako můj táta?“

„Moje máma bohužel nikdy neuměla létat, zatímco hrála videohry,“ prohlásil Hrošík smutně. „Z toho vyplývá, že nelétala, protože byla na videohrách totálně závislá. A tak po nebi mohli bruslit mí bratři, kteří ovšem příliš smrděli a poslouchali hroznou hudbu, takže to stromy nevydrželi a koupily si pečené kuře. Bylo to tragická událost a dnes je to bráno za Hašlerky. A protože Hašlerky visí na olivovníku, jasně z toho vyplývá, že…“

„Že tatíka unesly želvy a drží ho uvězněného ve sklepě?“ vyděsila se Lína.

„Ale Líno, ty jsi hloupá. Z toho přece jasně vyplývá, že Hrošík Lanastuse snědl, nemám pravdu Hrošíku?“ usmála se Virwen.

Hroch přikývl. Položili Hrošíka na břicho a otevřeli hlavní uzávěr na jeho zádech. Jimbo, protože byl nejrychlejší, slezl po žebříku dolů, šel dlouze, až nakonec vylezl ven a Lanastus šel za ním. Poděkovali Hrošíkovi a vydali se domů.

„Virwen, ty jsi ale chytrá, jaks na to přišla?“ ptala se Lína.

„No jak asi. Podle všeho se váš tatík na Vánoce něčím pořádně zhulil a Hroch to všecno sežral. Copak by jinak mlel takové nesmysly?“

Všichni uznali, že Virwen je doopravdy vzdělaná bytost.

Každý dal své dárky pod stromeček a konečně se mohli pustit do štědrovečerní večeře. Nika trvala na tom, že se všichni nejdřív musí pomodlit ke své bohyni. Lanastus to vedl, protože ostatní se načichali Jimba a Jimbo se nasákl z Hrošíka, takže teď byli pěkně sjetí všichni až na Niku a Lanastuse, ze kterého už to vyprchalo.

„No to je příšerné,“ prohodila Nika po večeři a všechny polila solným džusem, aby se vzpamatovali. Fungovalo to.

„DÁRKYYYYY!“ zakřičela Líba a už se chystala přiběhnout ke stromečku, když ji všichni naráz zarazili.

„Ty radši neběhej. Ještě by nám utekli i dárky.“

Nejprve si rozbalili dárky od Niky. Každý se Nice uklonil, protože dostal přesně to, co si přál ze všeho nejvíc. Dominick však svůj dárek snědl.  Poté přišly na řadu dárky od Dominicka. Dominick dal každému vražednou zbraň, aby se našel způsob, jak ho zabít. Lanastus se přihlásil, že se tuze rád bude snažit na to přijít. Lína všem dala botu roztrhlou na dvě půlky, prý aby se neřeklo, že to není pár, chtěla ušetřit. Dominick obě půlky snědl. Jen Líbě dala svetr s nápisem Mám nejlepší sestru na světě. Líba rozdala kazety s novým filmem, kde hraje Líba hlavní roli. Nika kazetu okamžitě vytrhla Jimbovi z rukou.

„On je ještě dítě,“ vysvětlila a Jimbo poněkud zklamaně svěsil ramena.

Od Virwen dostal každý pero, aby jí všichni mohli psát jak moc je úžasná. Na všech byla malá figurka šnečka. Dominick šnečka snědl. Jimbo všem řekl, že pískové restaurace už fakt nefrčí, ale že je nechtěl ošidit o hit současné kuchyně, tak všem dal jídla z hlíny. Dominick to hned snědl. Dominick je nenažranec.