On si myslel, že nebude nikdy schopen milovat.
Ona si myslela, že nikdo nikdy nebude milovat ji.
A pak se potkali.

Holka s nadváhou, tajemnou bolestnou minulostí, s postižením nohy, s nízkým sebevědomím, o kterou muži příliš nezavadí. Možná ne ideál nádherné dívky, ale osoba s velkým srdcem. To je Raven.
Dokonalý, tajuplný, sexy, florentský princ, který žil moc dlouho bez lásky. To je William.
Můžete hádat co. William se šíleně a bláznivě zamiluje do Raven, vidí v ní to jediné a nejkrásnější. Nejraději by ji daroval celý svět, zlíbal ji, chránil ji před všemi, miloval se s ní a krmil se její sladké krve… Zmínila jsem už, že naše dokonalé princátko je vlastně upír?

Hlavní dějovou linkou je tedy milostný vztah mezi Raven a Williamem. Do toho je třeba řešit také spoustu upířích problémů jako Lovce, kteří si občas zaběhají po Florencii, aby střelili pár vampýrů, strkali před ně kříže a stříkali jim do obličeje svěcenou vodu. Nebo Divoké, šílené upíry, kteří si také jen tak běhají a vysají toho, na koho narazí. Jako by toho nebylo málo, Princ má očividně mezi svými lidmi zrádce, Raven před námi skrývá svou strašnou minulost a v galerii, kde pracuje, došlo k velké loupeži umění…

Lhala bych, kdybych tvrdila, že kniha není jedno klišé za druhým, že jsem si chvílemi nepřipadala jako v jiné verzi Twilight a že Raven a William nebyli vůbec otravní a pitomí. Byli. Ale taky bych lhala, kdybych tvrdila, že ta knížka nemá nic do sebe. Autorovi musím uznat jedno obrovské plus – neuvěřitelně zaujal zapojením renesančního umění a historie. To bylo pro knihu opravdu dobré a proto se mi možná líbila více první polovina, kde tyto body vynikaly více.

Další plusy? Bylo to čtivé a bavilo to. Jak jsem naznačila, druhá půlka byla o něco slabšího, ale celkově mě to bavilo číst. Ačkoliv kniha nepatří k těm nejtenčím, přečetla jsem ji poměrně rychle a stránka ubíhala za stránkou. A co se týče faktu s hlavní hrdinkou, zhodnotila bych její nadváhu jako plus i mínus zároveň. Na jednu stranu mi přišlo, že to byl trapný pokus udělat z hlavní hrdinky největší chudinku, která je tak hodná a všichni by ji měli litovat, na druhou stranu se mi líbí, že nebyla dokonalá a skutečnost, že autorem je muž a dovedl ukázat, že žena nemusí mít postavu jak modelka, aby mohla být krásná a milována, je příjemná.

Asi jsem od knihy čekala trochu něco jiného, ale nebylo to zas tak špatné. Myslela jsem, že upíři už jsou out, ale přestože je příběh fakt klišé, vypracovaný svět a hierarchie upírů má své světlé stránky. Není to jen nadržená, krví prolitá romanťárna o dvou ťulpasech, co se nechtějí, pak chtějí, pak zase ne, pak zase jó… (I když to všechno je to taky.) Kniha má i své kvality, některé části byly poutavé a především – bavilo mě to a příjemně se to četlo.