Chtěli byste navštěvovat lidi v jejich snech? Liv Silberová s tím má bohaté zkušenosti a dobře ví, kolik trablí to může přinést. Uběhly týdny od doby, kdy společně s přáteli zastavila šílenou Anabel, která se snažila Liv zabít. Zdá se ale, že v snovém světě stále není bezpečno a možná by mohla Anabel znovu představovat hrozbu…

Kdo je sakra zač ten podivný Senátor Smrti, který se potuluje snovou chodbou? A jak s tím vším souvisí náměsíčnost Liviny mladší sestřičky? Jako by toho nebylo málo, Liv má ještě mnoho dalších problémů – Henry před ní očividně něco tají, musí se ujistit, že zubař Charles je dostatečně dobrý pro chůvu Lottie, která z něj šílí a na vrch tu máme Okrb – Okrovou bestii, tedy nevlastní babičku a její keř, páva Tulínka. A samozřejmě Secrecy a její blog! No… je se na co těšit.

Když jsem se pouštěla do Druhé stříbrné knihy snů, už jsem skoro zapomněla, co všechno se vlastně přihodilo v té První. Nicméně během četby jsem se brzy na všechno rozpomněla. Především jsem si pamatovala, že mě První stříbrná kniha snů maličko zklamala a z jisté části frustrovala. Lecco se mi na tom nelíbilo a nevěděla jsem jistě , zda budu chtít jít do pokračování. Teď jsem ale ráda, že jsem to udělala.

V Druhé stříbrné knize snů se totiž naplnila má očekávání, která jsem od této série měla. Moc se mi líbí, že Kerstin Gier umí tvořit postavy. Hlavní hrdinka vůbec není tuctová, je svá, má zkrátka problémy, ve kterých se najde kdejaká holka v jejím věku. Co se týče Henryho, ten mi teda lezl na nervy až bolestně, ale asi jsem si na to u kluků už zvykla.

Knížka mě bavila – určitě mnohem víc, než předchozí díl. Četla jsem kapitolu za kapitolou, těšila se, co bude dál a kniha mi zpříjemňovala dny v práci. Blog Secrecy stále vidím jako skvělé oživení a už se těším, až se konečně dozvím, kdo vlastně ta Secrecy je.

Ať už se vám první díl líbil nebo ne, doporučuji vám, abyste se do Druhé stříbrné knihy snů pustili. A pokud jste nečetli, určitě se do některé z knih Kerstin Gierové pusťte – ať už jsou to Stříbrné knihy snů nebo Drahokamy. Držím se názoru, že Kerstin je skvělá spisovatelka a její knížky stojí za to číst. S touto jsem byla spokojená a nemůžu se dočkat třetího dílu.