Prokletý rok

Svět, kde ženy jsou majetek a o všem rozhodují muži. Svět, kde jsou dívky v 16 letech vyhnány na rok do lesů, aby v sobě zadusily magii. A přesně takový ten rok čeká naši hlavní hrdinku.

Dle anotace jsem očekávala všechno možné – fantasy, něco drsného, zajímavý nový svět, dobrodružství, nějakou romantiku, ale to, co jsem dostala, mě odrovnalo. V tom nejlepším slova smyslu. Je až mrazivé, jak moc v sobě Prokletý rok odráží naši společnost.


Zvláštní je, že já si na tomhle příběhu nejvíc pamatuju, že i když křičela a vzlykala celou cestu městem, všichni muži se shodli na tom, že se nebránila dostatečně… Tuhle část příběhu každý vždycky vynechá.


I po našem světě totiž chodí spousta mužů, kteří by rádi zadusili naši magii. A skutečně, jak říká anotace knihy – nebezpečí se skrývá v nitru dívek. Totiž to ony se přičiňují na tom, aby ji v sobě vzájemně zničily.

Magii, kterou v sobě v různých měrách máme všechny – vlastní názory, odhodlání, sílu, touhu být něco víc než něčí manželka, svobodu říkat a dělat v životě, co chceme.

Svět, ve kterém se muži dívají na dívky jako na kořist a ženy jako na soupeřky. A hrdinka, která v takovém světě nechce žít. Já taky ne.

Pro mě nejdůležitější poselství, které si z knihy lze odnést jsou právě tato dvě:

  • je sakra důležité, aby holky držely při sobě, protože z našeho soupeření nakonec těží pouze ti muži, kteří nás chtějí ovládat,
  • a ne všichni muži v nás vidí kořist, někteří při nás drží taky a my bychom měly stejně tak držet při nich, důvěřovat.
    Teprve pak můžeme doopravdy kouzlit.

Chci věřit, že bychom mohly být jiné, ale když se rozhlédnu po kostele a vidím, jak si ženy pohledy poměřují délku copů ostatních a libují si v neštěstí jiných, osnují intriky a za každou cenu se snaží o kousíček zvýšit svoje postavení, plíží se mi hlavou myšlenka, že mají muži možná pravdu. Možná se na nic lepšího nezmůžeme.


Už vidíte tu nádhernou feministickou myšlenku, kterou v sobě Prokletý rok nese?

Je těžké psát recenzi na knihu, která mě takhle silně dostala do kolen. Neskutečně jsem si ji užívala, bavilo mě to, bylo tam to všechno, co jsem čekala – dobrodružství, romantika, bylo to drsné – a zároveň úžasnou přidanou hodnotu, úžasné myšlenky.

A jako by to nebylo málo, ten styl psaní mi dokonale sedl, občas mě mrazilo, občas jsem nemohla přestat číst, občas jsem musela přestat číst a srovnat si v hlavě, jak se z toho všeho cítím. Asi jsem to ještě pořád nerozdýchala a myslím, že to je přesně důkaz toho, jak skvělá knížka to je.

Během čtení jsem pokaždé zapomněla, kde zrovna jsem, co se kolem děje, protože já byla v tom lese s Tierney a okolní svět pro mě neexistoval. Knížka mi poskytla dokonalý únik z reality, přesto mi neustále připomínala, jaká realita je.

Zároveň jsem byla většinu knihy strašně naštvaná – na svět, na společnost, což mé pocity z této knihy ještě zintenzivnělo. To šlo ruku v ruce s úžasem, jak silná je manipulace, jak skutečné se může stát naprosto cokoli, pokud tomu v to budeme věřit. Úžas a přitom zděšení, jak magická je manipulace společnosti.

Máte chuť na něco ojedinělého, originální YA příběh, který vás nenechá spát, který vás nepustí ani po dočtení? Prožijte si během pár dních svůj Prokletý rok. Možná si u toho neodpočinete, možná budete naštvaní a bude to nepříjemné, ale tak už to se skvělými zážitky bývá. A tím tahle kniha rozhodně je.


Není nic nebezpečnějšího než ženy, které říkají, co jim přijde na jazyk.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.