Velký objev ve světě Young Adult literatury, Probuzení Simona Spiera, získal velmi rychle na popularitě mnoha mladých čtenářů. Zvláště pak v LGBT komunitě. A není se čemu divit, postavu, jako je Simon, si jen těžko neoblíbíte.

Simon Spier chodí na střední školu, je gay, ale nikdo o tom neví. Až na Bluea, homosexuálního chlapce ze školy, s kterým si Simon píše emaily, ale nezná jeho identitu, a bohužel na Martina, který tyto emaily objeví a rozhodne se Simona vydírat…

Skvělé na této knize je to, že je opravdu zábavná. Čtenáře snadno chytne, baví, rozesměje a přiměje číst dál a dál. Autorka zkrátka umí nejen oslovit čtenáře, umí si je svým stylem i u četby udržet a jen tak je nepustit. Protože jak může jít člověk spát, když tak nutně potřebuje vědět, kdo je sakra Blue?

O to víc mě však trochu mrzelo, že v závěru nebylo žádné překvapení. Tušila jsem, kdo Blue je, už na začátku, takže mě konec poněkud zklamal. Doufala jsem, že mě autorka nakonec nějak šokuje, ale ne.

Je docela ironické, že jsem si knihu vybrala především proto, že je to LGBT literatura. Ale nejvíc mi na ní vadilo právě to, že je taková. Na můj vkus je prostě Probuzení Simona Spiera až moc homosexuální. Až moc se to řeší, až moc je na to kladen důraz. Ze začátku mi to nevadilo, ale ke konci už mě to docela vytáčelo a fakt jsem si oddechla, že už je konec a můžu si jít trochu zchladit hlavu.

Není to žádný zázrak, úplně mi to nepadlo do noty kvůli tomu důrazu na LGBT, ale bavilo mě to. Je to čtivé, místy legrační a postavy jsou sympatické. Velmi upřímné a otevřené, ačkoliv některé takové momenty mi přišly divné a asi bych je vynechala. Doporučuji však každému milovníkovi YA, je to docela příjemná oddechovka.