Uklízečka s uměleckým nadáním, koktavý podivín šlechtického původu, věčně zaneprázdněný kuchař a jeho babička. Čtyři lidé, kteří se potýkají s osamělostí. A okolnosti, které je všechny svedou dohromady do centra Paříže…

Myslím, že bude lepší, když se dějem tolik zabývat nebudu – nerada bych prozradila více, než jen třeba. Jde vlastně o to, co jsem vyjádřila již v titulku – je to o tom nebýt sám. A vlastně je to přesně takový příběh, jaký se může dít třeba ve vaší ulici – tak opravdový a lidský, žádné slovo mi tuto knihu nevystihuje lépe, nežli právě lidskost.

Postavy jsou vskutku skutečné – mají problémy a chyby, ale i skrytá světla a krásu. Všechny mi přirostly k srdci a Anně Gavaldě jsem jí oddaně a naprosto věřila.

A nejen to – knížka mi dala inspiraci do života i mé tvůrčí duše, přiměla mě o ní přemýšlet. A i přes hojný počet stránek jsem musela číst dál a dál, příběh mě poutal a táhl k sobě. Ačkoliv musím uznat, že některé pasáže mi přišly příliš zbytečné a nudné.

Je to jedna z těch knih, po jejichž přečtení se vám zdá, že váš život už nikdy nebude stejný. Pokud chcete sáhnout po něčem upřímném a krásném, Prostě spolu je skvělá volba.