Hrála jsem si dnes na kytaru a najednou mi hlavou probleskl nápad. Nevím, zda se to dá nazvat příběhem, jednorázovkou, ale v podstatě je to příběh, příběh života, fantazie a hudby… No, pochopíte sami. Doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit. NikaR.
Zaznělo E.
Musela jsem se zhluboka nadechnout. Při tomto zvuku se mé tělo rozechvěje. Je o jako tichý, smrtící náraz. Je to jako když smrt našlápne na schod chodiště, po kterém se k vám blíží. Bojím se, i když vím, že není čeho…
Zaznělo A.
Musela jsem se nadechnout. Ten tajemný zvuk, jako když vstoupíte do temné jeskyně plné tajemství. Děsí mě to velké tajemno, přestože ho tolik miluji. Připadá mi, že se najednou kolem mě setmělo. Smrt už mě obklopila…
Zaznělo D.
Je mi horko. Začínám cítit pot na svých zádech, místnost se celá rozehřála. Příjemně přivřu oči. Ten zvuk rozehřál celý můj život, proplížil se ode mě v kruhu a vyhnal smrt z mého dosahu.
Zanělo G.
Kam zmizel příjemný nádech tepla? Náhle se ochladilo. Cítím vítr, jak si hraje v mých vlasech. Sfoukává ze mě pot a já se cítím svěží. Připadám si krásně. Smrt už je daleko, daleko za mnou, ale je to, jako by se vracela. Zavrtím hlavou a přivřu oči.
Zaznělo H.
Vydechnu. Zdá se mi to, nebo někdo křičí? Ten hlas je mi známý… Ach, ano, je to přece můh hlas. Připadám si ztracená. Ten zvuk ve mně vyvolal jakousi hrůzu. Všechno se mění. Je tu vůbec něco na mé straně? Jsem vyděšená, klíží se mi víčka…
Zaznělo E.
Prudce oči otevřu. Cítím se teď mnohem živěji, než před pár vteřinami. Čekám, až tón dozní a pak se donutím usmát. Všechno je v pohodě, jsem doma, není tu smrt, ani tajemství, ani horko, ani zima, ani strach… Někdy se divím, co se mnou hudba dělá. Ale vím, že hudba je mocná. Hudba je něco, co nelze popsat slovy, hudba se prostě musí cítit. Vysvětluje se sama sebou. Na tváři se mi objeví další úsměv. Rozhodnu se vyjí do tohoto světa, abych tajemství hudby rozluštila tam.
Odkládám kytaru a vybíhám po čerstvé trávě do světa.