Poslední dobou je má mysl tuze poetická a tak skrze ji a srdce a duši, která možná není (a ty, Bože, ty jsi taky?) se vypisuji z prázdných gest… světe div se, chuť kráčet je věčná! 🙂

říčky v sutinách
souše bez sebelásky
utkvělá vzpomínka mezi plameny
toho co bylo
a dýmu
co mizí

v zorničkách křik
když jazyk je nehybný
jak pramínky řek co uvízly v tichu
podej mi louč
ať nechám
uhořet loučení

jiskra mezi vším
prahne po tlukotu
který vrací dýchání smysl
kdy nevyřčená slova
pohřbíš v polibku
a co pak?

u zpěvu svícnu
volej o pomoc
lásky se dohledáš v zapomnění
a něco víc?
jen třísky dějin
ukryté bolestně ve vlastní kůži
ve svitu hlasu

jen já
jen ty
a kde jsme my?