Tentokrát jedná taková bez čehokoli depresivního a nehezkého, jedna utkaná ze snů, tužeb a srdce zamilovaného děvčete, skrze svou neobyčejnost vlastně úplně obyčejného, zamotaného v peřinách a lásce.
Chci léto.
už zase ráno
a zapadá slunce
… ?
nějak jsem se zamotala
do peřin
,
rozbřesk podotýká
že čas je jít spát
a ty hřeješ
.
sluníčko
.
sněhová panenka
z jarních lučních květů
tiše roztaji
.
na bříškách tvých prstů
.
jen přitulit se
a na měsíc vypláznout jazyk
tuhle noc chci žít
tuhle noc chci žít
.
z tvých nádechů
při rozbřesku
Slabší začátek, ale jinak krásná. :))
Skvělá 😀 jde z ní takový příjemný pocit
Nádhera! 😉
Páni, tak tohle je opravdu, opravdu nádhera 😀 Přemýšlím, jestli mě tvoje básničky vůbec někdy přestanou bavit 😀 Ta první sloka je naprosto dokonalá 😀
Děkuji moc, jsem moc ráda, že se mé básničky líbí. 🙂