Co dodat… všichni jednou dospíváme.
roztomilost děvčátka – ta tu dávno není
zralost ženy – kde prosím vás?
těžké je to bytí
někde mezi
a to hezké? nevnímám
krásné holky se stále jen smějí
že bych jim byla pro smích já?
a na mé tváři
pořád slzy
zapomínám se usmívat
chvilky kdy jen tak smutně sedím
myšlenky v hlavě přebírám
a pak náhle
si uvědomím
já neumírám – jen dospívám
Je to krásná báseň a ten popisek, co jsi dala na začátek k tomu dokonale sedí! :33
K básni není, co říct. Mluví sama za sebe. Dospívání je zkrátka horská dráha.
Skvěla báseň, moc se mi líbí 🙂 a s tim dospívanim je to pravda.
Krásná báseň :).
Oh my god,prostě – dokonalost 😀 Ta poslední sloka je úžasná 🙂