Po dlooouhé době zase přispívám kapkou poezie. 🙂 Jak se máte mí milí? Woow, už dlouho ani nebyla žádná vykecávka, která k mým básním nezbytně patří. 😀 Dneska jsem jeden z těch dnů, kdy přemýšlím sama nad sebou a nad životem a všechno měním. Prázdniny jsou fajn, ale věřím, že všechno nejlepší z nich je teprve přede mnou. 🙂 Ještě si taky potřebuji udělat výlet… jen sehnat někoho kdo by jel se mnou. 😀 Taky přemýšlím, že se zapojím do projektu, co pořádá Rachel Roo – pozví knihomola na výlet. 🙂 
Hrozně moc se mi stýská po škole a všech těch blbečcích. 🙁 Fakt děsně. Všechno mi to chybí, nezapomenutelná léta, nejlepší. <3
No jo, už zase moc mluvím, já vííím. -.- Tady máte tu báseň, komentář mi udělá radost. 🙂 Snad se bude líbit. 🙂 

stalo se to tenkrát v zahradách
kdy tančily hvězdy tichý waltz
srdce bila na poplach
nocí stále zněl temný alt
tenkrát noc žila
a žila v nás

výkřiky do tmy ze všech stran
ticho nikdo nehledal
obloha plna křídel vran
aniž by je někdo zval
a uprostřed všeho
ty a já

tu noc jsem byl otrok i pán
a ty křehká a jenom má
pak vyšlo slunce a jeho jas
smál se když jsem umíral

ticho vládne ze všech stran
křičím a nikdo mě nehledá
obloze nyní vládne jive
a ty mi v dáli unikáš
pod jinými křídly zpívám já
co stalo se tenkrát v zahradách