Jedna z těch básní ze školy, když jsem se nudila, o kterých jsem se zmiňovala. 🙂
Mimo jiné – jakpak se máte? Jen povídejte. Já dneska byla na rehabilitaci. Zjistila jsem, že tam mám chodit každý týden po dobu pár měsíců. No jéje, to vám budou prázdniny, celé zarehabilitacované… pchej. 😀 A za hodinku jedu na třídní schůzku budoucích studentů na střední školu, až se vrátím, možná vám ještě přidám nějaký článeček, pokud byste chtěli. 🙂
No, zatím tu máte tu báseň. Doufám, že se bude líbit a každý komentář mě moc, moc, moc potěší. 🙂
Mám vás ráda, stříbřátka, Roovy. <3
slíbit si mrknutí
a zavřít oči
napořád
živit se výdechy
a chvět se při slovech
mám tě rád
nechci slyšet měsíc
za všechny city
zapadat
jen tu
bezprostřední blízkost
mezi lunou a pocitem
tě milovat
Prvni sloka je… Dech berouci! :‘)
Ale rehabilitace bejvaj celkem příjemný ne? Alespoň ty moje bejvaly… musíme na tom hledat jen to dobrý :))
Jak dopadla schůzka?
Jinak básnička je moc hezká, líbí se mi nápad i propracovanost…:)
Děkuji. 🙂 Ale jo, docela dobrý. 🙂
Schůzka super – náš třídní učitel je absolutně bombastický, poznala jsem pár skvělých spolužáků… 🙂
Já taky chodím na rehabilitaci, spoustu let, ale jen jednou za půl roku 🙂 Každý týden bych to asi nevydržela :).
Básnička se super, podle mě. Nejvíce se mi líbí její poslední sloka…
Moc děkuji 🙂
Ach, to je táák pěkná a povedená básnička
Pěkná báseň :3 Hlavně se mi líbí poslední sloka :).
Oh my god, roztála jsem jako čokoláda :DDD Nádhera, opět nádhera… :333