Tak tedy báseň. 🙂 Je stará asi týden, pak mám ještě jednu, co jsem napsala dnes ve škole. 🙂 Cítím se zvláštně… skoro až šťastně, v pohodě… skoro. A líbí se mi to. Víte, usmívat se. I když mě nikdo nevidí.
přinesu ti malý kvítek
co kvete vždycky
při cestách domů
a utrhnu mu jeden lístek
ten lístek pošlu po vodě
snad proto aby její prameny
neronily
už
žádné slzy
utrhnu i druhý
a dám ho ptáčkům do hnízfa
snad proto aby nehleděli
tak smutně…
třetí lístek si
schovám v kapse na košili
jen proto že
líbí
se mi
poslední mi vítr vzal
přímo před tvými dveřmi
a jen nevidět ty tvé smutné oči
v dlaních se ti v
kvítek proměním
a lístek z košile
jen zapadne
mezi trámy
Nádherná báseň plná citu! 🙂 Krásná kompozice, verše nádherné, každý má své kouzlo. Úžasné téma a procítěně napsané. 🙂 Skvělá práce! 🙂
Moc děkuju :‘)
Souhlasím s Andreou. Má své kouzlo a líbí se mi :3. Představa v mé hlavě je jemná a magická :).
Děkuju 🙂
Souhlasím s komentáři nade mnou! Krásná procítěná báseň plná atmosféry a má kouzlo! Navíc originální 🙂
Jinak, jsem ráda, že se už cítíš líp… Tak ať ti to dlouho vydrží. 🙂
Děkuji 🙂
no.. řekněme, že nevydrželo..
Jú, prostě skvělá, něžná básnička
Díky moc 🙂
Páni, nádherná báseň! 🙂 Souhlasím s ostatními, je tak procítěná a kouzelná… Pomalu mě až rozbrečela.
Wow, moc děkuji 🙂
Hezky napsané a je zajímavé, jak některé rýmy zůstávají otevřené 🙂 působí to na mě příjemně a jarně ^.^
Moc děkuji 🙂
Wow, krása… Ta poslední sloka… :3 vážně miluju tvé básně! 😀
A doufám, že ti dobrá nálada vydrží hodně, hodně dlouho 😀 🙂
Děkuji 🙂
No… je to nějaké střídavé, v jednu chvíli je mi fajn a v další je zase všechno na nic… Někdo nahoře má blbej smysl pro humor. 😀