Tuhle báseň jsem složila už na konci července, inu předpublikovala jsem ji pro vás na chvíli, až budu na táboře, aby to tu nezelo prázdnotou. Doufám, že se bude líbit.
Kráčíme a nevnímáme
navzájem svou přítomnost,
jako by se tvé doteky
změnily v samozřejmost.
.
Jak dopadáš k mému srdci,
toužím zase někdy slyšet,
nechám tě ze mě všechno smýt,
ty budeš šeptat – a já křičet.
.
Naše chvíle ve věčnost,
jednoho dne se promění,
jsi všude, tebou obklopenou
nikdo mě již nezraní.
.
Stane se něco kouzelného,
až my dva v jedno splyneme
mé slzy se s tebou smísí,
společně je smyjeme.
.
Už jen tiše kroutím hlavou,
povíš mi ty, co se děje?
Asi blázním, když tu slyším,
jak mé srdce pro déšť pěje.