i hao! 🙂 Po nějakém čase jsem zabásnila, včera večer ve volné chvíli. Rozpracovanou mám mimochodem ještě jednu báseň, o stromech a také Veronicu, která bude nejpozději zítra! 🙂 Teď už představuji báseň zvanou Růžová iluze. Je to báseň… o životě, jak jinak. Minule tu byla ta šedá, tak utišme tóny šedé písně a propadněme na chvíli do růžové iluze… ale nezapomeňte se zase brzy z růžového světa vrátit! 🙂
RŮŽOVÁ ILUZE
V některých chvílích už nebude nic
k procítění
už žádná láska, nenávist, chtíč…
měj pochopení.
.
Pod růžovou kopulí nad svou myslí
krásně se žije,
kruté bude zjištění, že jsme se spletli,
až iluze roztaje.
.
S mrazivými doteky jitřního vánku,
se probudíš,
z nalhávaného růžového spánku,
a nerozumíš.
.
Po ránu se ledovým ostnům reality,
těžko čelí,
leckdy ani pár slov ani dlouhé věty,
ledy nerozpůlí.
.
Jít dál svým směrem, stát na rozcestí
bez rozcestníku,
šlapat si cestu, už kráčet nedovolí ti
po chodníku.
.
Udělal sis svůj vlastní obraz o životě,
svou růžovou lež,
bez růžových brýlích na očích chodit po světě,
nedokážeš.