Narazila jsem na Letní dumání, které pořádá Syki ve svém Knižním doupěti a jelikož mě první téma zaujalo, nemohla jsem si odpustit svou účast. Článek píšu podruhé, poprvé se mi smazal, no nevadí. Tamten byl mnohem delší… (Pche, si nemyslete, jasně žemi to vadí, děsně mě to naštvalo!) Jak se to říká s tím rozlitým mlékem? To je jedno. Mé dumání na Paralelní světy. 😉
1. Paralelní světy
Já, jako čtenářka a především jako spisovatelka se věčně setkávám s různými světy. Přece jen
každá kniha, každý příběh má svůj svět. Leckdy je pobývání v těch světech mnohem příjemnější, než pobývat v tom našem. Takových paralelních světů existuje nekonečně mnoho. Některé se možná teprve rodí v mysli nějakého spisovatele a čekají, až budou napsány a některé třeba ani nebudou, zůstanou jen myšlenkou, ale to stačí k jejich existenci. Každý z nás si může stvořit svůj vlastní svět a odcházet do něj, kdykoli bude chtít, může jen existovat v jeho myšlenkách a nikdo jiný o něm vědět nemusí. Může to být vaše malé velké tajemství.

Kdyby jste se mě zeptali na otázku, v jakém světě bych chtěla žít, asi bych vám řekla, že hloupější otázku jsem v životě neslyšela. Jak to říct. Jsem cestovatelka. Poutnice. Jakmile putuji od knihy ke knize, putuju ze světa do světa. Jsou světy, které navštívím, pak je znovu opustím, ať už se mi líbily či ne a už se do nich nevrátím, stejně jako existují světy, do kterých se vracím velice ráda.
Existuje jistý rozdíl mezi světy v knihách, které čtu, a příběhy, které sama píšu. Číst je jako svět navštívit, jako poutnice, jak jsem zmínila. Za to když píšu, je to něco nového, když píšu, svět sama tvořím, nejsem jen poutnicí, jsem bohyní svého vlastního světa, který můžu tvořit podle sebe, jak jen chci a lze naplno pustit uzdu své fantazii.

A pak jsou tu samozřejmě světy, které tvořím sama. Moc ráda mám Dominickův svět, protože je to svět vskutku kouzelný. V tomto světě s emůže stát naprosto cokoli, jakákoli hloupost, která nemá žádný smysl, ale všem je to úplně jedno, nikdo to neřeší a lidi to baví a i oni se vrhají do tohoto šíleného světa rádi, což je pocit k nezaplacení. A pak samozřejmě temný svět mé milé Airi, který také opravdu ráda tvořím a těším se na všechna ta dobrodružství, které ještě hrdinům jejich stvořitelka přivede. Co se týče fanfiction, je to cosi mezi. Přijd emi neskutečně kouzelné, jelikož je to taková lávka, po které přecházíte z toho svého světa do světa dané spisovatelky či spisovatele.

Zmínila jsem dvě ze svých knih, pravda je ale taková, že nikdy jsem se nezabývala tak pilně
tvořením světů, jako při psaní svého třetího příběhu, jenž by se rád dočkal knižní podoby. Nuže jedná se o sci-fi, na kterém poslední dobou dost pilně pracuji a neskutečně se v tom vyžívám. Stvořila jsem si svou vlastní galaxii (asi jsem se do toho slova zamilovala, jelikož se mi hrozně líbí jak zní :3) a vlastně ji pořád tvořím a píšu do tohoto světa příběhy. Mám tento svět z budoucnosti lidstva tuze ráda a nemohu se dočkat, až jej navštíví první cestovatelé.

Co víc k tomu dodat? Jak každý čtenář ví, je opravdu nádherné objevovat jiné světy v knihách, no teprve pisálek ví, že ještě krásnější je svět tvořit.