Přináším vám další kapitolu k LPK. Dopsala jsem jí před dvěma minutama, tudíž není přednastavená. Můžu vás upozornit, že v této kapitole zemřou dvě postavy… Jinak doufám, že se bude líbit. Už nebudu zdržovat, přeji hezké počtení. :)))
Probrala se. Ležela na jednom z pokojů penzionu, tento ale příliš nepoznávala. Ne, nebyl to její pokoj. Ba nebyl to ani pokoj nikoho z přátel. Tento pokoj vůbec nebyl moderně zařízený. Byl ve stylu, který se už musel zachovat od počátku této přestaré budovy. Donutila se lehce usmát, když spatřila na posteli vyřezávané andělíčky, pak ji ale úsměv přešel. Bylo to nějaké divné. Ležela na zádech a hlavu měla zakloněnou. Až když se narovnala uvědomila si, že tohle vůbec nenípostel chráněná anděly. Ty andělé visely hlavou dolů. Nkteří měli uříznutá křídla a jejich dřevná ústa byla v bolestivém výrazu. Přeběhl jí mráz po zádech. Ta postel ji děsilo. Nejraději by z ní okam žitě vyskočila, ale jakmile se zmohla na pohyb, zasténala bolestí. Tak znovu ulehla do postele.
„Už jsi vzhůru?“ ozval se čísi hlas. Sussanah v něm poznala Mariu.
„Kde to jsem? A kde jsou ostatní? Co se sakra stalo?“ začala se Sussanah vyptávat. Marie zdvihla hlavu, ale byla k dívce otočená zády.
„Jsi tam, kde by jsi neměla být. A tví přátelé jsou na místě, kde by už vůbec neměli výt. Stalo se něco, co se nikdy nemělo stát…“ prohlásila Maria vážným hlasem.
„Co? Nerozumím…“ povzdechla si Suss.
„Ty si přece pamatuješ co se stalo. Šla jsi za svou kamarádkou. A vypadalo to, že mluvíš. Ale ty jsi nemluvila. Byla jsem to já. Vzpomeň si, Suss…“ říkala Maria.
Sussanah chvíli mlčela a přemýšlela. A pak se jí v hlavě rozsvítilo.
„Proč jsi to udělala?!“ vyhrkla na ní. Maria se ušklíbla.
„Tvá přítelkyně mi byla nápomocná…“
„Která přítelkyně?“ neotálela Suss s otázkami.
„Ta čarodějka.“
„Čarodějka?“
„Neříkej, že neuhodneš která z nich to je.“
„Juliet…“ zašeptala Suss a Maria kývla. „Juliet je čarodějka?“
„Neptej se tak nevěřícně. Obě víme, že je to pravděpodobné.“ Sussanah kývla. Bylo to zřejmé. Za dobu, co s Juliet přebývala na pokoji ji poznala blíž, začala jí být sympatický, to ano, ale zároveň začala objevovat i důvody Julietiného dřívějšího chování. Ano, pokud by někdo měl být čarodějkou, pak právě Juliet.
„Ale proč to udělala ona?“ zeptala se po chvíli přemýslení Suss. Maria se ušklíbla.
„Protože jsem jí dala slib. Slíbila jsem jí, že když to udělá, dostanu vás odtud…“ zašeptala. Sussanah se rozhlédla.
„Ale kde jsou ostatní?“
„Dariovi je vězní ve sklepení,“ zněla odpověď.
„Co? Musíme jim pomoct! Slíbila jsi přece, že je odtud dostaneš. Slíbila jsi to Jul, tak to dodrž!“ rozkřikla se Sussanah. Na Mariině tváři se však objevil ten divný úsměv.
„Ale no tak, Suss. Copak to nechápeš? Oni je tu nechtějí veznit. Tví přátelé tu dlouho nezůstanou. Ale domů, už se asi nevrátí. Půjdou na místo, které živý nespatřil. Půjdou do jiného světa. Do světa, ze kterého přišli Darren a Christopher. Když povstali, bylo mi sděleno proroctví. Sděleno šepotem. Byl to šepot mrtvých. Šepot těch, kdo zemřeli vůlí bratrů, který jsem slyšela jen já. To proroctví ale nepřivolávalo jejich zkázu. Přivolávalo spásu upírů a nemělo být nikdy vyřčeno. Ale duše lidí, které jsem znala, lidí, které jsem pak viděla do jednoho umírat, byly poskvrněny temnotou. Každá oběť upíra se stane jeho otrokem v jeho říši, kam se dostaly. Přesto si duše přejí být vysvbozeny. A to se stane jedině tak, když do temnot vstoupí živé duše. Pak ony samy docela ztratí rozum. Oči se jim zatemní a oni nebudou nic chtít, nic potřebovat. Účelem jejich existence bude jen jedno- sloužit svému pánu. Dokázala jsem přesvědčit oba bratry, že jsem na jejich straně.“
„Ale nejsi?“ zeptala se Sussanah. „Jsi s námi?“ Maria zavrtěla hlavou.
„Ne, nejsem ani na jedné straně. Dariovi jsou mí nepřátelé, vy jste v tom jen oběti. Neslyšela jsi ale všechno. Proroctví jsem upravila a sdělila ho Darrenovi i Christopherovi v jiném znění. V novém znění vystupuje jistá Zvolená. A ten, který si získá její srdce, ten se stane pánem temnot, odvede ji na svůj hrad. Podle proroctví Zvolená nepodlehne šílenství, protože je výjimečná. Ale řeknu ti jedno. Žádná Zvolená neexistuje. Ovšem bratři tomu věří. Tak jsem vybrala lidskou dívku, kterou jsem se rozhodla za Zvolenou pokládat. Pomocí Juliet, která žila v jejím okolí, se Darren dokázal vloupat do jejích snů a nakonec začal vkládat do mysli tvých přátel návrhy, vyrazit na vánoční prázdniny právě sem. Tak jste tu. Darren si odvede svou „Zvolenou“ a vmžiku zjistí, že i ona zešílela, že není vůbec výjimečná. Ze šílenství už jí nikdo nepomůže. A to pak já stanu po jeho boku, jako královna všeho zlého, královna Temnoty a hlavně- královna smrti. Pak znovu oživím zbloudilé duše svých předků a přátel. Znovu se shledám se svou matkou, se svými přáteli. Všechno bude jako dřív… Uhodneš, kdo z tvých přátel má být Zvolená?“ ušklíbla se Maria.
„Kayla…“ zašeptala klidně Sussanah. Maria kývla a otočila se k oknu. Náhle Sussanah začal přemýšlet. Celou dobu jí připadalo, že jí Maria vypráví cizípříběh. Teprve až teď jí ale došlo, že o není cizí příběh. Tohle je její příběh. Její a všech ostatních. To ona má být jedna z těch, kdo zešílí a bude otrokem upírů.
„Ne!“ zakřičela. „To nedovolím. Nestanu se otrokem tebe ani Darrena.“
„Samozřejmě nemusíš…“ uklidnila ji na chvíli Maria a mlčela. Sussanah to připadalo divné. To bylo až moc zvláštní. Ne, takhle rychle by se nechat přemluvit neměla, za tím něco bude…
„Nemusím?“ udivila se s kapkou pohrdavosti v hlase. Mari se znou ušklíbla.
„Čekela jse, kdy se zeptáš. Samozřejmě že nemusíš. Je i jiná možnost. Můžeš tomu všemu prostě… uniknout…“ ušklíbla se Maria a otočila se k Suss čelem. Sussanah zkřivila čelo. Maria ale jen pokynula lehce hlavou směrem ke stolku. Sussanah se tam podívala. Srdce jí začalo hlasitě bušit. Co je lepší, zemřít, nebo stát se otrokem temnot a smrti? Odpověď jí ihned byla jasná.
„Tak pro co se rozhodneš, Sussanah? Šílenství- nebo smrt?“ Sussanah polkla. Znovu vrhla pohledem ke stolu. Sevřela rty v tenkou linku a pevně zavřala oči. Nakonec je však otevřela a věnovala Marie nenávistný pohled. Pár vteřin na to již svírala v ruce nůž, který na stolku ležel.
A pak se všechno ztemnělo a znovu zesvětlalo. Sussanah už neviděla, jak nůž, zabodnutý v jejím srdci, neviděla všechnu tu krev, co se rozlila po podlaze, ani Mariin úšklebek, a ani Skaye, který vtrhl do místnosti pár setin vteřiny po jejím činu a jediným pohyben usekl Marie hlavu…