Název: Rezistence

Originální název: Insurgent

Autor: Veronica Rothová

Počet stran: 352

Nakladatelství: CooBoo

Hrůzný dystopický příběh z budoucnosti Chicaga pokračuje. (A snad raději kdyby ne!) Řád frakcí je na spadnutí – Sečtělost něco chystá, Neohrožení se rozdělili na dva tábory – ti na straně Sečtělých a ti, co hodlají bojovat. Tris s Tobiasem patří do druhé skupiny. Zdá se, že Odevzdaní mají informace, které chce vedení Sečtělých za každou cenu udržet skryté, jako tomu bylo doposud… 

Promiňte, promiňte, tohle asi nebude recenze jako každá jiná, protože já o té knížce zkrátka mluvit nedokážu, takže to shrnu celé do jakési minirecenze. Četla jsem na Rezistenci samé zklamané recenze, ale já se budu lišit. Rozhodně nejsem zklamaná, po těch všech zklamáních jsem čekala vlastně něco horšího a tak jsem příjemně překvapena, vlastně tak příjemně, jak jen to je možné.

Ta knížka… bože, wow.

Nevím, co mám říct. Vlastně bych ji chtěla nečíst. Málem mě zničila, už jsem myslela, že mě Rezistencí Rothová zničí, ale ne, ne, ne, to ona neudělala. A za to ji nenávidím. Udělala něco horšího. Bylo by tak snadné mě prostě najednou zasáhnout – pro mě i pro Veronicu. Ona mě celou proměnila ve sklo na vysokém a tak moc malém podstavci. Nutí mě držet rovnováhu a já to dávám, ale musíme se přitom dívat před sebe na velikou imaginární obrazovku, která věští, co bude. Jako kdyby to bylo potřeba – já sama dobře vím, co bude. Nemohla mě prostě rozbít, rychle a náhle. Ona mě musela jen skoro rozbít, abych se celá roztřesená a skleněná chvěla a třásla a nemohla se nadechnout a čekat. Nechala mě v okamžiku na pokraji smrti, kdy bych se raději vážně roztříštila než zůstat takhle trpět.

Jsem ve stavu, kdy nejsem schopna napsat normální recenzi,ale ono nic, nic absolutně nic není normální, po Rezistenci nic nedává smysl, bloudím sama v sobě a ztrácím se, dávám si otázky, na které radši nechci znát odpověď, protože bych je neunesla, pořád mě z toho mrazí a zatraceně bolí, jak mě to celé svírá. Omlouvám se proto těm, kteří čekali nějakou inteligentní recenzi.

Závěr – Veronica Rothová je ďábel, je šílená a jen tím, že píše se stává jednou z největších sadistek, jaké jsem kdy mohla spatřit a já mám chuť ji nenávidět. Ale nemůžu, protože má věc, kterou jí neupřu. Genialitu. Jo, ta ženská je naprosto geniální, úžasná, úchvatná a ohromující. Píše božsky  ďábelsky a dokonale, dává do knih něco, co nedokážu pojmenovat a po přečtení Rezistence je to rozhodně má nejoblíbenější autorka, přestože bych ji nejraději zaškrtila, aby pykala…

Body navíc za Tobiase! <4

PS: No jo, prý minirecenze… haha.