Již v jednom článku jsem se zmiňovala o mé lásce ke starým filmům, ale myslím, že tahle má láska by si zasloužila svůj vlastní článek. 🙂 (Či rubriku? – více na konci článku.)

Jak jsem se k tomu vlastně dostala?
Pokud čtete mé články déle, možná vás ani nepřekvapí, že v tom má jistou roli moje babička. Ale celé tohle začíná ještě dřív.
Byla jsem malá, mohlo mi být šest? Nevzpomenu si. Inu, ještě byly v módě videokazety, na jedné jsme měli nahranou pohádku, teď už nevím jakou, ono to vlastně vůbec není důležité. A na konci byl malý útržek nejstaršího filmového zpracování Babičky, trvalo to asi pět minut, byl tam jen ten konec, kdy babička umírá a přijíždí Barunka a naposledy se setkávají a babička prosí, ať ještě nekácejí ten strom. A já na tu krátkou scénku koukala pořád dokola, byla jsem schopna  to sledovat i hodinu a rodiče to nechápali, vlastně ani já moc ne, ale hrozně mě to… učarovalo.
A pak tedy přichází do své role moje babička. Řekli jí, jak moc mě baví sledovat ten kousek, ale babička se netvářila jako ostatní, usmála se na mě tak hezky a pustila mi černobílý film, už nevím, jaký to byl, ale to také není důležité. Důležité je, že jsem na to koukala a i když jsem nevěděla, o čem to je, nechápala jsem děj a bylo to na mě moc složité a byl to si film, který by mě normálně nebavil, mě to bavilo, protože to bylo staré, bylo to kouzelné a bylo to krásné. A mně došlo, že jsem se do starých filmů zamilovala.

Co na tom vlastně tak miluji?
Víte, když jde o staré filmy, ono je úplně jedno, o čem jsou. Je jedno, jaký je tam příběh. Je jedno téměř úplně všechno. Tedy, ono je to důležité, je pro mě důležité, kdo tam hraje, jaký je to žánr, z jakého státu film je,ale není to zdaleka tak moc důležité jako ta hlavní věc, ta nejdůležitější.
Ony mají staré filmy své kouzlo. Je to svým způsobem útěk. Útěk z této doby, z reality dnešního světa. Dovolí vám to zapomenout téměř na všechno, nechat se vtáhnout do starého filmu z úplně jiné doby, do života těch lidí, do toho krásného svět bez barev. Miluji ten starý zvuk, miluji ten nekvalitní obraz, na kterém stále něco bliká, miluji to zapomnění na vše mimo obrazovku.
Samozřejmě ne každý dokáže to kouzlo přijmout, nechat se polapit, jen někdo je na to stavěný, někdo na to má srdce, je spousta lidí, kteří to přijmout a pochopit nezvládnou. Máte to buď v sobě nebo to v sobě nemáte, nic mezi tím neexistuje.

Moje lásky a tipy
Za tu dobu, co mé srdíčko tluče pro staré filmy jsem si jich samozřejmě oblíbila. Mezi mé favority patří především anglické filmy, ale mám moc ráda také filmy s Burianem, protože to snad ani jinak nejde.
Moje nejoblíbenější herečka je Margaret Lockwoodová, filmy s ní naprosto miluji a když naprosto tak naprosto. Jen je škoda, že většina z nich nemá český dabing ani titulky, ale jak jsem již zmínil – o to nejde, lecčemu porozumím a když ne, pak mi to nevadí. Hereček mám ráda hodně – dále třeba  Annabella, Betty Balfour nebo Linda Darnell.
Mezi mé oblíbené filmy patří například Laughing Anne, Look before you love, A hvězdy mlčí, The street singer, Night train to Munich, Kiss the Bride Goodbye, Večeře v Ritzu, Sirotek Ginetta… mohl bych pokračovat dlouho a dlouho.
Jednoznačně miluji všechny filmy Alfreda Hitchcocka, protože Alfred je pro mě zkrátka režisér číslo 1 a vždycky bude.

Závěrem
Starý film prostě miluji a vždycky to tak bude a já bych jej hrozně ráda přiblížila lidem, třeba dosud netuší o jeho kouzlu a mohli by jej objevit a zjistit, že vlastně patří do jejich srdcí. (No jo, obrazovka počítače pro mě nikde nebude takový srdeční zážitek jako třeba se starou promítačkou – ale nevadí.)

Chtěla bych otevřít rubriku, ve které bych se starým filmům věnovala a psala na ně recenze, tak se chci zeptat, zda byste o to měli zájem, zda by vás to zajímalo. :)